„Radu, pojď, bude sranda. Stejně to nebude fungovat." „Jseš si jistá? Já z toho mám docela hrůzu. A co když se to podaří, co budeme dělat pak?" „No nic, ale vždyť se to nemůže povést, duchové neexistují." Přisedla jsem si k trojčlenné partičce a chytla jsem Máju a Milana za ruce. S nervózním pohledem jsem zavřela oči a potichu jsem poslouchala, co říká Pavel, který seděl naproti mně. Mezi naším kolečkem byl rozložený papír, na kterém bylo šikmo na sebe, napsáno YES a NO. Slova napsaná na papíře byla rozdělená čárami do čtyř chlívečků a na středu byly dvě, přes sebe položené tužky. „Duchu co jsi s námi. Jsi Jimmy Sullivan řečený The Rev?" Tužka se pohnula směrem k YES. Začala jsem se lehce třást. Pustili jsme své ruce a Pavel otočil tužku na původní místo. Hned jsem zvedla nohy ze země a otevřela jsem jedno oko. Bradu jsem zabořila mezi kolena a otevřela jsem i druhé oko. „Schválně skus jestli mluví pravdu." „Smíme ti říkat The Rev?" Opět se špička tužky stočila k souhlasu. Já se neuvěřitelně třásla a radši jsem nevydala ani hlásku. Pavel zhluboka polknul a kouknul se na Milana. Z očí si jakoby předali vzkaz a začala druhá várka otázek. „The Reve, ublížils někdy někomu při tomhle vymítání?" Hrot se otočil na úplně opačnou stranu ale přesně na rozhraní. Rychle se Mája s třepotavým hlasem zeptala. „Ano nebo ne mohla bys nám to trochu ojasnit jak to myslíš?" Papír se najednou začal hýbat, až ze sebe shodil tužky. Papír se zformoval, jako bysta od geniálního umělce, do tvaru The Revovi hlavy. Ústa se začala otvírat a z nich vycházel podivně syčící, ale zřetelný zvuk. Narůžovělí dým kanoucí z očí jako slzy se rozptýlil po celé místnosti. Začala jsem se krčit ještě víc ke svým nohám. Rozklepaný hlas mého souseda napravo se zeptal. „Ty jsi ztvárnění našeho ducha?" Záhadně zmačkaný papír se začal otáčet na mě a přiblížil se. Růžový dým se začal linout i ze spod a obličej se přiblížil až k mému obličeji. Srdce mi začalo bít rychleji a rychleji. Obličej na mě promluvil „Proč, proč jste mě vzbudily? Co po mě chcete?" Papírová hlava se lehoulince nahnula napravo a čekala na odpověď. Hlasitě jsem polkla a pokusila se odpovědět. „No. Já, já vlastně ani pořádně nevím. Ale já se chtěla zeptat no, n-na jednu o-otázku." „Jakou? Ptej se mě, když už jsem tady, když jsem se konečně jednou probral." Všichni na mě koukali a třásli se strachy. Já jsem furt pokračovala v rozhovoru. „No, omlouvám se, ale mám dvě otázky. Emm, můžu vám tikat?" „Ano, smíš a to byla první otázka ze dvou?" „Ne, no, ne. Měls tušení, že umře?" „Zajímavá otázka. Ne, ani ne myslel jsem, že bych žil ještě trochu déle. Teď se zeptám já. Odkaď, mě znáte?" „Já a on posloucháme tvojí bývalou skupinu. Avenged sevenfold. A, emm. Chtěl by-bys ses setkat se Synem a Mattem a ostatníma ze skupiny?" „Samozřejmě, rád bych ale..." Mája a Pavel se k sobě tulili a sem tam si dali pusu. Milan na mě s otevřenými ústy koukal a z jeho pohledu bylo vidět, že má strach. Koukal jsem se s mírně přivřenýma očima na něj a on polknul. Hlava se přesunula zpět doprostřed. „Je to všechno? Rád bych se odebral po druhé na věčnost, dokud ze mě nevyprchá celá duše." „Ten dým jsi ty?" Ještě jsem nahlas vyhekla ze sebe a papír se opět rozložil do původního stavu. Jedna z tužek se pomalu doplahočila k papíru a označila správnou odpověď. Dým, který pohyboval tužkou, se ztratil úplně a my jsme ukončili seanci. Mája s Pavlem se ihned sebrali a šli na pokoj, zatím co já s Milanem koukali na papír s otevřenými ústy. Z patra nad námi, kde jsme byli ubytováni, se za chvíli ozývali vzdychy a nářky dvou osob. Oba jsme se na sebe koukli jako bychom se styděli. Konečně jsem povolila obětí svých nohou a opřela se dozadu, kde měl položenou ruku i Milan. Nechtěně jsem položila ruku na jeho a oba jsme si koukli do očí. Rychlým pohybem jsem odsunula svou ruku z jeho. „Promiň, já jsem nevěděla ..." „To nic, já kdybych se krčil jako ty a pak se uvolnil, taky bych položil ruku na ruku někoho jiného. Ale to nic." Položila jsem ruku vedle jeho a lehla jsem si na záda. Pomalým sunutím se pohybovala jeho ruka k mojí, až mě chytil. „Co to děláš?" „Ale nic, jen mě tak napadlo, no že... Chápeš mě, ne?" a v polo lehu se na mě usmíval. Úsměv jsem mu oplatila a on se hlavou přibližoval blíž a blíž. Přizavřela jsem oči a on mě políbil. Udivila jsem se, ale začala jsem ho líbat taky. Najednou jsem se probrala z unešené reality a odstrčila jsem ho. „Co se děje, co jsem provedl? Ou, ne, promiň já se, nechal unést. Je to moje vina, promiň." Já s vyjevenou tváří hlasitě polkla. „Ale to nic, j-já se jen lekl..." Aniž bych domluvila větu, tak mi dal zase pusu. Tentokrát jsem se už neudržela a začala jsem ho už s jistotou líbat také. Se slzami štěstí na krajíčku jsem se až neuvěřitelně uvolnila. Z očí mi začali kanout slzy a on se tělem převalil na mě. Jednou rukou se opřel těsně vedle mé hlavy a druhou se snažila dostat pod moje tričko. Opět jsem ho trochu odstrčila. „Co to děláš?" akorát jsem stačila prohodit a on mě už objímal. Pořád jsem byla svolná. Opět jsme se líbali, dokud jeho ruka nezačala šplhat, víš k mým prosům. Teď jsem ho už úplně odstrčila. S lehkým vyčítavým pohledem jsem se rychle zvedla ze země a šla na můj pokoj. Druhý den jsme se rozhodli, že zajdeme na večeři. V luxusní restauraci jsme se hrozně nadlábli. Pak jsme šli do kina, na Ant-mana, samozřejmě že Mája a Pavel hnedka odešli do pokoje a nás tam nechali spolu. Takže jsme si sedli vedle sebe. Dlouhé minuty jsme se snažili si sebe nevšímat, ale po čtvrt hodině co odešli Mája a Pavel jsme se už neudrželi a opět jsme se začali líbat. Sedla jsem si mu na klín. On mě začal objímat a mačkat mi zadek. „Jseš si jistá? Vždyť včera jsi mě odstrčila a já nechci pokazit přátelství." „Neboj já mám takoví pocit že to mezi námi už dávno není přátelství. Že to mezi námi je už dávno něco víc a to nemluvím o tom, že i Mája říká, že něco mezi námi je." Opět jsme se začali líbat. „Emm, vy dva mohli byste toho nechat? Nebo jděte k sobě domů." Se ozvalo za námi. Oba jsme se zasmáli a odešli jsme. Lehce připitý jsme šli k Milanovi na pokoj. Zas jsme se nějakou dobu líbali, převalil mě na záda a pomalu se dostával blíž a blíž k mým prosům. Tentokrát jsem to už nechala plavat a čekala, kdy se dostane až tam. Úlevně jsem se usmívala, dokud se ke mně nepřitiskl tak moc až jsem cítila jeho zvěčňujícího se kámoše. Rychle ze mě strhnul oblečení a sám se svlékl také. „Hele zlato emm, nebo jak ti mám říkat? A emm no já si asi dojdu pro kondomy nebo to chceš bez nich?" Pobaveně jsem se usmála a zakryli si intimní místa. „Jen běž, já počkám." Furt jsem se smála při pohledu na něj. Zakryl si kámoše a couval ven z místnosti pro XXL kondomy. Vrátil se už s nandaným a hned se na mě vrhnul. Nebránila jsem se. „Jak ti mám teda říkat? A jsme spolu jako pár nebo kámoši s výhodami?" „Já myslela, že jako pár a říkej mi, jak chceš." „Opravdu to chceš zlato?" jen jsem se usmála, pokývla a odkryla. Chytil mě za nohy a roztáhl je. Já jsem chytla jednou rukou polštář a druhou jsem mu položila na rameno. Pořád jsem se koukala na jeho dlouhý ztopořený úd. „To je macek co? Neboj, na holky jsem něžný!" Tělem byl tak blízko, až se mě dotýkal špičkou penisu. Byla jsem neuvěřitelně vzrušená, na mé pokožce se objevila husí kůže. „Ty se celá třeseš. To je kvůli němu?" Lehce jsem přikývla a on už na nic nečekal. Rychle ho do mě vrazil, až jsem cítila každý kožní záhyb na jeho dlouhém prokrveném penisu. Oba jsme začali sténat a vzdychat až to bylo slyšet přes celé patro.
