Ahoj, můj příběh se začal psát v lednu roku 1998 v Paříži. Jmenuju se Natalie, bydlím jenom s mamkou, protože s taťkou se nestýkám a ani o to nemám zájem. Mamka je vlastně taková moje nejlepší kamarádka. Nyní je mi 17 a chodím na gymnazium, které je pro všechny jen opruz a "mučení" až na jednoho člověka- na mě.Patřím mezi jedny z nejpodivnějších holek na škole a asi i proto se se mnou nikdo nebaví a vlastně mi to ani moc nevadí, protože nejradši trávím čas u knížek. Vlastně čtu pořád i ve škole při všech hodinách což je někdy docela na škodu, protože když mě učitel nebo učitelka vyvolá, vůbec nevim na co se mě ptá a o čem mluví, většinou to naštěstí odnesu jenom pokáráním, ale i tak je to na nic, určitě to znáte. Ale přece jenom ( i já jsem obyčejná holka ) je tu člověk, trošku podivín jako já, ale přeci jen je jiný, znáte to myslíte si, že někdo je nějaký, ale vlastně je úplně jiný. Jmenuje se Daniel. Chodí se mnou do třídy, vždy sedí v poslední lavici, sám, něco si čmárá do sešitu, ale nikdy nikdo neviděl co, protože mi připadá, že z něho mají strach. Jednou jsem se s ním snažila nějak komunikovat, ale jasně mi dával najevo, že se mnou ani s nikým jiným nemá zájem mluvit a tak jsem to vzdala a zase si ho nevšímala až doteď.
ČTEŠ
Příběh knihomolky
Любовные романыAhoj, tohle je příběh o holce, která ze všeho nejradši čte knížky a příběh je o ní a její první lásce. Je to můj první takovýhle příběh takže doufám, že se bude líbit. :)
