Cesta domů

332 25 4
                                    

Jela jsem autobusem domů ze školy a dívala se z okna na krásnou moravskou krajinu okolo mě. Měla jsem v uších sluchátka a představovala si , jak jsem hlavní hvězda v klipu písničky. Jen se mi teď tady nesnažte tvrdit,že to taky neděláte. Najednou si ke mě přisedl nějaký naprosto cizí chlap, i když v celém autobusu bylo volno a naprosto jsem to nepochopila a vůbec se mi to nezamlouvalo. Snažila jsem se ho ignorovat, ale moje zvědavost zvítězila a já jsem byla přinucena se na svého spolucestujícího podívat . Když jsem se na něj podívala málem mi spadla brada,ale ovládla jsem se. Byl opravdu hezký ,ale sál z něho respekt a chlad. Měl na sobě černý oblek s bílou košilí a zelenou kravatu, ta a jeho černé havraní vlasy po ramena mě nutily neodtrhávat od něj zrak, musela sem na něj civět a obdivovat ho. Vypadal na to , že spí a tak jsem mu neviděla do očí, které jsem odhadovala na hnědou nebo černou barvu. Vystupovala jsem až na poslední zastávce a já si celou cestu kladla otázku , proč si sedl ke mě a proč nejede autem, protože vypadal na to , že peněz bude mít opravdu dostatek. Už jsem měla vystupovat,ale je mi šíleně trapné někoho obcházet a tak , přecejenom, je to poslední zastávky, taky musí někde vystoupit a tak jsem ho probudila. Jakmile otevřel oči zabíjel mě pohledem. Tak modré oči jsem už hodně dlouho neviděla a rozhodně jsem nečekala takovouto barvu očí.  Poděkoval mi velice milým hlasem ,že jsem jej probudila a tvrdil, že beze mě by byl ztracený .. Chtěla jsem zadržet červenání ,ale nedařilo se mi to. Vystoupili jsme z autobusu a já zamířila domů. Nasadila jsem si sluchátka a opět si představovala,že jsem v klipu. Chtěla jsem si zavázat tkaníčku a tak jsem se sehnula ,ale jak jsem si stoupala všimla jsem si , že ten záhadný chlápek mě pořád pronásleduje a tak jsem se prudce otočila a otevřela pusu, že mu něco řeknu ať mě laskavě nesleduje,ale neřekla jsem to přotože mi podával ruku a pronesl

,,Ještě jsme se neseznámily, já jsem Loki "

,, E-E-Eliška " řekla jsem zaskočeně, vůbec jsem to nečekala

,, Vy Midgarďané jste velmi zvlášní" pronesl

,, Midgarďané? Tak počkat on je někde Advik nebo co? "

,, Inu na tu mluvu si budu muset ještě zvyknout,ale doufám , že  mi to nebude trvat dlouho" Usmál se a já se nedočkala odpovědi

,, Loki, je to velmi hezké ale i zvláštní jméno asi nebude české , že ano? Jestli se teda mohu zeptat." Pronesla jsem s úsměvem na rtech a doufala,že si to nevezme jako urážku. 

,, České jméno to tedy není,ale je Asgardské"

,,Pokud vím, tak jméno Loki a Asgard je v severské mytologii, nebo se mýlím? "

,, No , je to možné , jsem totiž bůh "

,, Nějak sebevědomý , že se nazýváš bohem , ne? "

,, No ,ale víš , že ani ne? Já jsem opravdu bůh"

,, Tak mi ukaž nějaké kouzlo " pobídla jsem ho a chtěla ho vyprovokovat

,, No inu dobrá prostá Midgarďanko "

V jeho rukách se začala tvořit rudá růže a já tomu nemohla uvěřit. Je to opravdu TEN Loki? A proč si vybral mě?

Budu ráda za každý komentář  , vote či follow . Díky moc :)











Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Jan 25, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

So the God you say?Kde žijí příběhy. Začni objevovat