Začátkem dubna nadešla neděle, která do Brooklynu, jedné z pěti části New Yorku přinesla několik málo studených dešťových kapek doprovázené ledovým větrem. Spousta místních občanů, zabalení až po uši ve svých teplých kabátech či směšných čepicích spěchala dál ve své cestě, čímž neohrabaně narážela do lidí kolem sebe na ulici. Vypadalo to poněkud vtipně. Obzvlášť pokud máte dnešní ruch na ulici možnost sledovat z tak perfektního místa jako má v současné době Valentine Hamilton se svou dobrou přítelkyní Elizabeth na ploché střeše jedné z budov.
"Odpusť mi, že jsem tě natlačila do Brooklynu, ale víš v jaké situaci se zrovna nacházím." Pronese sotva slyšitelně Elizabeth, aniž by na Val vůbec pohlédla.
"Nemám ti to nijak za zlé Effie. Avšak, tvá rodina se neměla stavět do takové situace. Potom by jste se nemuseli stěhovat z Manhattanu sem." Zdůrazní slovo 'sem' a nepatrně i přitom stihne nakrčit nos. Ohlédne se kolem sebe, čímž nakoukne i na ulici pod nima. Popravdě ani neví, proč je tak dočista znechucena Brooklynem.
"Nechceš aspoň zajít odpoledne na kávu?" Zeptá se jí opatrně Elizabeth, zatímco vstává ze země a pomocí svých rukou si opraší špínu ze své sukně. "Klidně někde i mimo, to už snad budu moct vypadnout z domu."
"Omlouvám se, ale už jsem domluvena s otcem. Odpoledne máme namířeno do Henri Bendel's. Už od středy tam mají novou kolekci." Nadchne se nad svým oblíbeným butikem. "Mrzí mě to, ale v ten pátek mi to snad vyjde."
"To budu ráda." Pousměje se a hned na to odpoví. "Vím, že nejsi nějak zvlášť nadšená, ale s jistotou ti můžu říct, že pokud už se nějaka akce koná v Brooklynu, fakt stojí za to."
"Já vím, už mi to říkáš snad po sté. Začíná to být otravné." Snaží se znít co nejvíc vážně, avšak chvíli poté se začne smát. "Dorazím, stejně nemám nic v plánu." Pokrčí rameny a zahledí se na Elizabeth. Valentine se s Elizabeth zná už dlouhých sedmnáct let, což je vlastně dosavadně celý jejich život. Poznaly se úplně jako malé dívenky, díky jejím matkám, které si tehdy byly stejně jako ony dvě také velmi blízké. Snad až do doby než rodina Effie začala mít problémy s pěnězi. Není nad skutečné přátele. Elizabeth, nebo-li Effie, jak jí Valentine s oblibou nazývá, má perfektní postavu modelky, která se může pyšnit několika malými rysy. Jedna z mnoha věcí, které jí může každá žena či dívka závidět, jsou její neuvěřitelně dlouhé a hubené nohy a dokonalé husté bloďaté vlasy, které si nedávno nechala zastřihnout po ramena. Z výrazných modrých očí srší přátelství a upřímnost. Svěží červené rty kontrastují s bledší pletí ostře řezaného obličeje. Avšak od konce minulého roku se značně změnila, Valentine předpokládá, že to je právě kvůli finančím problémům, které její rodina právě má.
"Nejspíš už půjdu. Potřebuju si ještě tady v Brooklynu něco vyřídit."
"O co jde?" Opáčí se zvědavě Effie a založí si ruce na prsou.
"Potřebuji si skočit do knihovny. Dělám projekt z biologie a do teď jsem neměla štěstí, abych někde našla knihu, která mi smysluplně vysvětlí celou fyziologii rostlin. Dokonce ani na internetu nic pořádného není." Odpoví Valentine a přejde na druhou stranu střechy ke dveřím, které vedou k hlavnímu schodišti, Effie jí samozřejmě následuje.
Není možné kolik bylo na ulici v tuhle dobu lidí. A ani není možné jaká byla venku zima. Ačkoli se Valentine před pár minutami nacházela o pár metrů výše, taková zima jí tedy nebyla. Co také mohla čekat, když si ráno na sebe oblékla černé šaty nad kolena a tenký kabátek. Brooklynská knihovna není daleko, snad jen pár bloků odtud. Proto se vydá po svých. Náhle jí však na nose přistane ledová kapička deště. Než se Valentine stačí vpamatovat, spustí se silný déšť, který ji dočista celou zmáčí. Mokré oblečení se jí začne lepit na holé tělo. Z ničeho nic zde není ani jeden taxi na dohled. To s nimi všichni náhle odjeli pryč? A tátovi volat, aby jí poslal vůz nechce, už tak má určitě plno starostí jak navázat vztahy s bohatými Evropany a udržet si tak rodinné jméno. Ani hloupý deštník si nevzala. Předpověď navíc hlásila, že dnes bude převážně zataženo, o přeháňkách ani zmínka. Rázem se zastaví a ošije jaká je jí zima. Lidé kolem ní pokračují dál ulicí. Někteří z nich s deštníky, jiní s pouze kapucí či čepicí na hlavě. Porozhléde se proto po ulici a pohledem zastaví na malé kavárně na vedlejší straně ulice. Přidá do kroku a za pár vteřin se nachází před dvoupatrovým menším domem nalepeným na dalších dvou. Popojde ke dveřím a sáhne opatrně na kliku a lehce jí stlačí dolů k zemi. Poněkud se zarazí, když zjistí, že dveře lze otevřít a ona může vstoupit dovnitř a tak se uchránit před deštěm a chladem. Přestože si velmi dobře všimla tabulky na dveřích, která jí prozradila, že v neděli, tudíž dnes, mají zavřeno, vstoupila dovnitř. Téměř ihned jí ohromila sladká karamelu a kávy. Porozhlédla se kolem sebe. Kavárna byla opravdu malinkatá, dokonce by se možná velikostí shodovala s jejím šatníkem. Byla tu dvě velká okna a mezi nimi dveře, kterými před několika vteřinami vešla. Všude dokola zdi zdobily plné, lépe řečeno přeplněné police knihami a pár obrazů či plakátů. Uprostřed kavárny stál samozřejmě pult s barovými židlemi. Zbytek místnosti tvořilo asi pět malých dřevěných stolků ve tvaru čtverce s párem židlí. Prohrábla si své dočista mokré vlasy s nadějí, že jim dodá nějaký tvar. Bez úspěchu. Stačily jí pouhé dva kroky, aby se ocitla u pultu, o který se následně opře. Začne pociťovat teplo, avšak co si budeme namlouvat. Stále byla celá promrzlá a nejraději by již byla doma. Kabelku si položí na jednu z barových židlí vedle ní a zamyslí se. Má zůstat raději potichu? Nebo na někoho zavolat? Ty dveře za pultem jistě vedou někam dál, pravděpodobně do nějaké kuchyňky nebo do druhého patra tohoto domu. A pravděpodobně tam také někdo bude. Ovšem, kdyby někoho zavolala mohl by jí vyhodit ven do deště, nebo při nejhorším zavolat policii. Nemá v lásce lidi z Brooklynu a ví dobře čeho jsou schopni. Proto se rozhodne zůstat zticha. Přejde k jedné z polic a prsty přejede po pár hřbetech knih. Pročítá si názvy a autory, kteří danou knihu napsali. Většinu z knih ani nepozná. Pak jí však něco docvakne. Když se v takovém počasí nedostane do knihovny, možná objeví knihu, kterou potřebuje k dokončení svého projektu tady. Dobře, ta pravděpodobnost je malá, ale proč se zde trochu neporozhlédnout. Možná bude mít štěstí. Navíc je tu tak příjemné teplo. Odebere se k jedné z polic a začne hledat onu knihu. Občas do ruky náhodně ze zvědavosti vezme jednu z knih a přečte si její obsah, pokud
"Co tady děláte? Máme zavřeno." Uslyší za svými zády hlas. Položí tlustou knihu, kterou měla právě v rukou a pročítala si z ní pár stránek. Popravdě jí kniha velmi zaujala zajímavou obálkou, avšak její obsah nebyl již tak zajímavý. Knihu položí zpátky na polici před sebou a pomalu se otočí k osobě, která stojí za ní.
Před sebou spatří tmavovlasou dívku, mladší o pár let než ona samotná. Jako první jí zaujaly její čokoládové oči, měla strach, že se v nich snad ztratí. Měla poněkud znepokující výraz ve tváři a znechucený tón hlasu.
"Omlouvám se." Pokusí se o přátelský úsměv a udělá dva kroky k té dívce, která stojí u pultu. Avšak ona rázem couvne. "Chtěla jsem se zde jenom schovat, protože se venku spustil hrozný déšť."
"Máme zavřeno. Běžte pryč" Zopakuje dívka s kamennou tváří, jako kdyby Val nic neřekla.
Ačkoli může být té holce maximálně takových třináct možná čtrnáct let, nahání Valentine husí kůži. Vezme si kabelku a pomalu se proto odebere ke dveřím k odchodu. V momentě když už zvedala ruku ke klice vchodových dveří, do místnosti vstoupila další osoba. Pootočila se, aby viděla o koho vlastně jde.
Překvapí ji, když však před sebou uvidí mladého pohledného muže snědé pleti. Co si budeme namlouvat, byl si velmi podobný s tou holkou, která v této chvíli již stála po jeho boku. Byl velmi vysoký a hubený. Černé havraní vlasy, upraveně rozházené po jeho hlavě se perfektně doplňovaly s asi týdením strništěm na jeho tváři. Jeho ruce zdobí několik desítek tetování, které má bezpochyby i na zbytku jeho těla. Paže má založené na prsou a svými hnědými oči, téměř identickými jako ta dívka, propaloval Valentine zkoumavým pohledem.
"Co tu hledáte?" Promluví svým chraplavým hlasem, čímž Valentine zastaví předtím, aby odešla ven.
"Chtěla jsem se zde schovat, jelikož venku prší." Ukáže za sebe ven z oken, avšak venku už vyšlo sluníčko a řádí vítr, což všichni přítomní poznali podle rozházených účesů či oblečení lidí na ulici. Po přeháňce zůstaly pouhé louže. "Teda pršelo.." Cítí jak začíná červenat, někdo tam nahoře má dnes velký smysl pro humor. "Vlastně jsem si chtěla koupit tuhle knihu." Poví s nadějí zamluvit jistou trapnou událost starou necelých pět vteřin. Popojde k poličce, kde předtím položila knihu, když jí ta holka vyrušila a vzala ji do rukou.
"Tady knihy nejsou na pro-" Dívčina malá ústa byla v okamžiku umlčena velkou dlaní toho muže, neschopna pokračovat ve větě dál. Nejspíš pochopila, že má mlčet a on tak svou ruku pustil zase podél těla.
"Nejsou?" Zopakuje po ní zklamaně Valentine s nadzvednutým obočím. Podívá se na knihu a poté si otráveně povzdychne. Neměla sem ani lézt, měla to tušit.
"Jsou na prodej!" Z jejího doumání jí však přeruší slova toho muže, které jí ihned dodají menší jiskry v očích.
"Opravdu?" Zaraduje se a přistoupí k němu s knihou v ruce. "Kolik stojí?" Přijde jí poněkud divný jejich přístup. Něco tu nehraje. Ale co, jsou to jen pitomci z Brooklynu, tak přoč nehrát tu jejich stejně pitomou hru.
"Hm, $12.00" Odpoví po chvilce.
"$12.00?" Zopakuje. "Není to trochu moc na takovou knihu?" Nadzvedne obočí, ale přesto začne hledat svojí peněženku v kabelce. Po úspěšném nalezení podá peníze tomu muži do ruky a zkoumavě si ho prohlédne. To děvče jenom zvědavě sleduje co bude následovat.
Valentine si poté spokojeně schová knihu do své kabelky a a vydá se k východu.
"Děkuju moc. Nashle" Pousměje se a vytratí se ven.
"Zayne? Neměli jsme jí říct, že tady se knihy nekupují, ale pujčují a to ke všemu zadarmo?" Podívá se na muže s havraními vlasy. "Není to podvod?"
"A proč ano? Udělali jsme slušný obchod." Zasměje se "Za ty peníze ti budu moct koupit toho plyšového jednorožce, na kterého jsi se dívala před dvěma týdny v centru."
Holčička se radostí pousměje a na nějaký podvod zapomene. Myšlenky se jí zaplní představou o jednorožcích. "A nebo si budu moct konečně zajít na pivo." Strčí jeho sestru do ramene a začne se smát.
--
pozn. autora: Tak zdravím všechny své čtenáře u mého nového příběhu. V první řadě bych chtěla podotknout, že se jedná pouze o takovou menší oddychovku. Nemám přesně ustanovený děj, či nějaké body, kterými bych se řídila, jako u zbytku mých příběhů. Taky nečekejte nic zvláštního, bohůžel tohle je jedna z mnoha dalších zamilovaných pohádek, ano. Takže, pokud nemáte rádi takovou tu známou klasiku, nejspíš asi tohle nebude váš šálek čaje. :D Jenom bych chtěla předem říct, že to může být chvilkami nuda, nebo alespoň v některých částech, protože je těžké vymyslet v tomto směru něco originálního, co ještě není ohrané. Rozhodně mi napiště komentář, ať už pozitivní nebo negativní. Oba si velice ráda přečtu a popřípadě odpovím. Nedokážete si představit jak mě to posouvá dál. Každopádně vám děkuju za váš čas a pokud vás první díl zaujal, budu se těšit u dalšího dílu. :) Jo a omlouvám se za můj trapný a dětinský humor, nemůžu si pomoct. :D:p Rosie
