Metro se rozjelo. Na střechu metra pořád padaly kapičky, které prosakovaly hlínou. Metro jelo dál. Když jely pod Vltavou všichni byly vyděšení. Podjely Vltavu. Všichni se štěstím smály. To byl ale poslední smích na dlouhou dobu. Rána. Velká rána. A šplouchání jako pod vodopádem. Tunel pod Vltavou se za metrem protrhnul, a do tunelu se vlila voda. Metro mohlo být rychlé jak chtělo, ale voda ho pomalu ale jistě doháněla. Všichni měly strach. Mezi prvním vagónem a těmi ostatními spadla hlína. Byla promočená takže taky pěkně těžká. Když spadla na spoj mezi vagóny, tak se oddělily od prvního. Ten jel dál. Ale ostatní vagóny, ve kterých byl mimochodem i Dan, pomalu zpomalovala az úplně zastavil. Voda se na ně řítila obrovskou rychlostí. Všichni vylezli ven z vagónů, a snažily se zoufale najít jakýkoli způsob, jak by se mohly zachránit. Dan vylezl. Jako jeden z prvních, a začal utíkat před vodou dál do tunelu, i když věděl, že vodě neuteče. Běžel, a běžel. Skoro všichni zůstaly za ním v nedohlednu. Někdy se i rozhlédnul do stran. A něco našel. Dveře. Byly staré, ale vypadaly těsně, a když je zkoumal blíž, zjistil že jsou i vodotěsné. Chitil kliku. Zabral za ni. Bylo trochu zvláštní, ze byly odemčené, ale to bylo Danovi jedno. Zařval do tunelu
"Našel jsem ňáky dveře!!! Pojďte sem!!!"
______________________________________
Lucka ho slyšela. Byla v tom metru s Danem a ostatními. Řekla ostatním, co slyšela. A rozběhla se za tím výkřikem. Ti co Lucka nechala za sebou už ztratily poslední naděje, takže jim bylo jedno jestli tam půjdou. Ale vlastně proč ne. Všichni se rozběhli za Luckou.
______________________________________
Dan dveře otevřel. Byla za nimi dlouhá chodba. Po stranách svítila malá světýlka. Za Danem dobíhaly všichni ostatní. Dan vklouzl rychle dovnitř. Chvíli po něm i ostatní. Ale voda se řítila strašnou rychlostí. Posledního může už vezla voda. Dan dveře držel. Ještě než ho voda vzala s sebou, strčil do dveří. Vzal za kliku, a dveře zabouchnul. Jako zázrakem se mu to povedlo. Další voda už dovnitř netekla. Tedy aspoň zatím...
