I kill you (PŘEPIS)

4.

     Stojím před připoutaným obrem. Může měřit tak sedm metrů. ,,Jmenuje se Salmon. Ohayo, Salmone. Jak jsi se vyspinkal?" zářivě se na obra usměje Hanji. ,,Salmona jsme chytili včera. Ještě si tu nezvykl. Slyšela jsem, že máš schopnost s nimi bojovat bez manévrovacích zařízení. Vážně to dokážeš?" vydechne užasle a já si Salmona nepřátelsky přeměřím pohledem. ,,Ale jistě. Jinak ani nebojuji," odvětím klidně a po očku se podívám na přihlížejícího Lekiho, který připomíná zdechlinu. Heh.

,,Dokážeš Salmona jen omráčit? Chci vidět tvůj styl boje, ale Erwin mi zakázal tě vzít na výlet," vydechne zklamaně Hanji. ,,Jen omráčit jo? Nic nezaručuji. Vždycky je zabíjím. Nevím, zda-li dokážu udělat méně," odvětím upřímně a ona trochu zbledne. ,,Prosím, nezabij ho a ani mu moc neubliž. Měří pouhých sedm metrů," zakňučí vyděšeně Hanji. Je zvláštní. Kamarádí se s obry. I když oni by neváhali ji sežrat. Zdá se, že jí na Salmonovi opravdu záleží. Nuže dobrá. ,,Udělám vše proto, abych ho nezabila. Ale můžete se všichni evakuovat o pořádný kus dál? Nechci vás omylem zranit," poprosím je a nespouštím zrak ze Salmona. Oba dva chceme zabít toho druhého. Nevím proč, ale obři ke mě cítí silnější krvežíznivost než k normálním lidem. Asi mě berou jako sobě rovného? Možná. Co já vím.

    Jakmile se všichni odeberou do bezpečné vzdálenosti, vytáhnu z jeho těla všechny ty pouta a on se okamžitě narovná. ,,Tak Salmone, jak bych tě měla omráčit? Ke tvému štěstí nepoužiju meče, budu se držet zpátky. Tak pojď, Salmone," chladně se na něj usměju a snadno se vyhnu jeho obří ruce. Jak předpokládané. Ale vážně, to mám bojovat s tak slabým jedincem? Zastavím jeho prst holou rukou a sadisticky se usměju. Rychlost a mrštnost není to jediné v čem vynikám. Pak je tu brutální síla. Snadno mu zlomím prst. Z jeho úst vyjde skřek. ,,Salmone, přestaň kvičet. Chováš se jako sele před porážkou. Přežiješ to. Naneštěstí," je to tady. Nemyslím, že bych potřebovala bojovat naplno, ale jinak ho neomráčím. Navíc, dvacet čtyři hodin jsem nebojovala! Má krev se vaří touhou po krvi. Ksó, někdy jsem horší zrůda než oni.

Vyhnu se dalšímu jeho útoku a nakopnu ho paže. Ozve se hlasité křupnutí a on znovu zaječí bolestí. Chytí mě zdravou rukou do dlaně a přimáčkne mě. ,,Klídek Leki," zvolám na připraveného kapitána. ,,Salmone, ach drahý Salmone. Mrzí mě to, trochu ti teď ublížím. Přežiješ, ale slibuji ti, že si budeš přát zemřít," zachechtám se a zakousnu se do jeho prstu. Zkusí mi urvat hlavu. Marně. Místo toho ještě zesílím stisk svých pevných, skoro až ocelových čelistí. Ústa se mi naplní jeho nechutnou krví. ,,Chutnáš vážně příšerně, Salmone," okomentuju tu shnile chutnající krev a spolknu tu odpornou tekutinu. ,,Obrněný titán chutnal lépe. Chutnal jako člověk," poznamenám nadšeně a on mě pustí. Dopadnu na zem a on mě pokusí kousnout. Místo toho abych se nechala sežrat, vyskočím mu na hlavu a věnuju mu pořádnou pěstí do hlavy. Jeho tělo omráčeně padne na zem a mé oblečení pokropí jeho krev. Olíznu si zakrvácenou dlaň a slezu z jeho těla. Všichni se na mě vyděšeně dívají. Jen Leki zachovává klidnou tvář.

      ,,Neprobere se dřív než za půl hodiny. Neboj, bude v pořádku. Potřebuješ ještě něco, Hanji?" poprvé vyslovím její jméno správně a z mých rtů nemizí ten sadistický a děsivý úsměv. Takhle je to vždycky. Můžu se chovat roztomile a hloupě, ale ten netvor uvnitř mě vždycky vyjde na povrch. ,,J-j-jo, d-děkuju," zakoktá šokovaná Hanji a já přejdu k Levimu. ,,Levi, pojď. Musím si dát sprchu," oznámím mu a on mě chladně přejede očima. Vím to. Vypadám teď jako opravdové monstrum. Nu což. Je to součást mě. 

,,Jo."