Help ✔️

16

Jess

Hned co to Justin dořekl jsem cítila, jak se mi podlamují nohy. Myslela jsem, že spadnu na zem, ale jeho silné ruce mě včas zachytily. „Jess" postavil mě zpátky na nohy a já začala brečet.

„Co se stalo?" zamrmlala jsem a silně ho objala. Bála jsem se o svojí mámu, protože ona pro mě strašně moc znamená. Se vším mi vždycky pomohla a teď by se jí něco stalo? To bych nezvládla.

„Udělalo se jí nevolno, nic víc mi táta neřekl" oddechla jsem si, že to bylo jen tohle. Co kdyby měla autonehodu? Nebo já nevim, někdo jí přepadl? Měla bych přestat na tohle myslet.

„Pojedeme do nemocnice?" zeptal se mě Justin. „Samozřejmě" odpověděla jsem mu hned. „Tak se pojď převléknout" odtáhl se ode mě a já se na něj podívala. Chtěla jsem ho políbit, protože pokaždé když se naše rty spojí, tak cítím jak moc mě uklidňuje. Neptala jsem ho a prostě se k němu nahnula a políbila ho. Byl překvapený, ale polibek mi s radostí opětoval.

„Lepší?" usmál se na mě, když jsem se od něj odtáhla. „Mnohem" trochu jsem zčervenala, ale naštěstí to neřešil. Každý jsme se vydal do šatny a tam se převlékli do toho, v čem jsme sem přijeli.

**

„Pojď" Justin mě vzal za ruku a společně jsme šli do nemocnice. Justinovi Jeremy poslal zprávu, kde se nachází, takže jsme se nemuseli nikde ptát.

„Musím tě pustit" zastavil Justin před tím než jsme vlezli do té uličky, kde se nachází Jeremy a čeká na výsledky mojí mámy. „Jasně" nechtěně jsem pustila jeho ruku, ale jinak to nejde. I když by jsme to mohli svíst na to, že mám strach o mámu.

„Ahoj, tak co?" zeptala jsem se Jeremyho hned jak jsem ho uviděla. „Čekám až ji vyšetří" smutně se na mě podívá. „Co se vlastně stalo?" Justin mi dal ruce na rameno asi abych se uklidnila, protože jsem se začala klepat. „Stěhovali jsme ten nábytek v ložnici, a pak prostě omdlela z ničeho nic, bojím se, co by to mohl být" objala jsem ho. Oba jsme to potřebovali.

Uběhlo pár minut a konečně vyšel doktor ven. Vyskočila jsem ze židle a málem tím praštila Justin, kterej mě zezadu, aby to Jeremy neviděl hladil po boku.

„Tak co?" zeptal se Jeremy. „Paní Collins je v pořádku, teda víceméně" usměje se na nás. Jak to jako myslí? „Co tím myslíte?" zeptal se Jeremy. Všichni jsme se báli, co z něho vypadne, ale tak kdo by ne.

„Paní Collins mi říkala, že dělala namáhavou práci, takže to zapříčinilo proč se jí udělalo nevolno vzhledem k jejímu stavu. Vaše přítelkyně je těhotná pane Bieber" vykulila jsem oči. Cože? Jak jsem si všimla jediná já jsem z toho mimo nebyla. „Gratuluju vám, samozřejmě můžete jít za ní, je to pokoj číslo 550" usmál se na nás, a pak odešel.

Tohle je teda něco.

„Tak jdeme za ní" promluvil po chvilce Jeremy. Všichni jsme se vydali směrem k pokoji 550. Jeremy vešel jako první a my hned za ním. „Ahoj" usmál se na moji mámu. Úsměv nám všem oplatila. „Jak ti je?" chytil ji za ruku. „Už dobře" podívala se na mě a já k ní ihned přišla a objala. „Bála jsem se o tebe" zamumlala jsem. „Neboj se, teď už ne" pohladila mě po zádech. Odtáhla jsem se od ní a usmála se.

„Jak dlouho jsi těhotná?" zeptal se Jeremy. Sedl s k ní na židli, co byla vedle postele a chytil ji za ruku. „Třetí týden" páni. To znamená, že to je strašně krátká doba od toho, co nám oznámili, že jsou spolu. „Miluju tě a jí nebo jeho budu taky" usmál se na ní a políbil ji na rty. Justin se na mě podíval a usmál se na mě stejně jako já na něho.