Další den :
"Audrey, Audrey vstávej, halóó, slyšíš vstávej !! "
Snažila jsem se vzbudit Audrey, která stále ještě spala. Pak se konečně vzbudila. "Co je ?! Vždyť už vstávám furt !.. "
" No konečně, už jsem myslela, že tě tu nechám. "
Křikla jsem na ní. Dala jsem jí jídlo a pití a psům taky. "Musíme co nejdřív vyrazit, v mobilu jsem četla, že všichni co jsou v pořádku a chtěj do bezpečí, tak se mají dostavit na nějakou základnu, a tam budeme v bezpečí."
Oznámila jsem jí. Jen přikývla, stoupla si a šla ven. Vzala jsem věci a šla za ní. Na mobilu jsem měla mapu, ta nás dovede na základnu. Ušli jsme asi necelý kilometr. Najednou jsme uslyšeli podivné zvuky. "Co to je za zvuky !? " Špitla Audrey. Jen jsem pozvedla rameny. V dálce jsme viděli nějakého člověka. "Hele to vypadá jako člověk ! " Radostně jsem vyjekla. Ale potom to bylo čím dál tím blíž k nám. "Mě se nezdá, že je to člověk. " Podle zvuků a chůze to člověk rozhodně nebyl. Houpal se ze strany na stranu a byl celý od krve a oblečení měl potrhané. Šel směrem k nám. Audrey sebrala ze země špičatý tlustý klacík. Já jsem jen držela Jacka s Jessie. Audrey napřáhla ruku ve který držela klacek. " Tak pojď ty svině !! " Křikla na zombíka. On už na ní natahoval ruku. "Audrey dávej ba...." Ani jsem to nedopověděla a zombie už měl v hlavě zabodnutý klacek. "To bylo hustý Audrey, to bych do tebe neřekla."
"Já bych to do sebe taky neřekla. "
Odpověděla mi a šli jsme dál.
