Vyrůstala jsem ve velice nevyážené rodině. Matka muže přímo nesnášela, vinou jednoho z nich jsem přišla na svět, a tvrdila že správná žena se obejde bez.... no jak to říct... bez chlapa. Naopak babička s dědou, se kterými jsme žili si dopřávali vše co manželství poskytuje.
Přesto, troufám si říct, jsem vychovaná dobře. Vlastně ne. Byla jsem vychovaná velice špatně! Proto se pak stalo... co se stalo.!
Celé svoje dětství jsem nosila šatečky a sukničky v barvách čistě dívčích. Modré nebo třeba zelené jsem se dočkala až když jsem si začala nakupovat sama. Dnes neholduji žádné barvě. Nejraději mám černou... A to už něco znamená... No tak zpět k mému dětství: Vyrůstala jsem rodině bez otce, a prakticky bez matky. Moje matka totiž zastávala názor že nejlíp se o sebe člověk, v mém případě človíček, postará sám. A nebýt babičky a dědy žila by jsem jen z toho co kde šlohnu. Naštěstí se o mě babča z dědova platu dobře starali.
Do deseti let jsem žila ve světě víl, skřítků a šťastných konců. V jedenácti letech mamka zemřela. Nikdo mi neřekl jak zemřela, jak jsem se později dozvěděla, byla matka agentka celní zprávy. Nemám dosud ponětí co přesně byly povinnosti její práce. Jen vím že jí její práce zabila!
Prostě jsem jednoho dne přišla do kuchyně a tam seděli mí prarodiče, každý před sebou prázdného frťana a řekli mi, že mamka už se nevrátí.....
ČTEŠ
Agent-T
AdventureKdyž se podíváte na holku osmé třídy s 20ti kili nadváhou, neřekli by jste že je...T! sci-fi příběh (ano , troufám si použít tento termín) o dívce která se nebála předsudků a zapoměla na svoji lidskost. Kdo čekáte Happy End nevím jestli se ho dočkát...
