Illusion

2

Kolem 3 odpoledne jsme přijeli k lesu, kde jsme měli přenocovat. Měli jsme hlad, takže jsme si odložili batohy, rozdělali oheň a opekli jsme si špekáčky. Když jsme dojedli, rozbalili jsme stany, vyndali nutné věci z auta a začali natáčet. Po chvíli jsme kameru vypili a začali jsme plánovat cestu do blázince a mezi tím jsme pili rum a vodku. Nakonec jsme se dohodli, že vyjedeme zítra ráno, po snídani. Do blázince to od našeho tábořiště bylo zhruba 14 kilometrů. Ráno jsem se probudila jako první. Potom Lukáš a ostatní jsme probudili smíchem, když jsme vzpomínali na včerejší večer. Včera jsme byli všichni opilý, takže by jste nechtěli vidět co jsme dělali. Měli jsme všichni hrozný hlad, takže jsme si udělali čaj, osmažili jsme maso na vařiči a udělali si každý dvě tortilly. Jednu na snídani a jednu na svačinu do ''blázince.'' Když jsme vypili čaj, sbalili jsme si věci, dali jsme je do auta, nasedli jsme a mohli jsme vyjet. Ještě nám zavolala Karolína a říkala že se doma nudí, že ji mrzí že nemohla jet s náma a že nám přeje hodně štěstí při natáčení. Když jsme přijeli k blázinci, bylo asi 11 dopoledne. Svačinu a nějaké nástroje na natáčení jsme nechali v autě, abychom tam netahali tunu věcí. Kdyžtak se sem můžeme hned vrátit, takže to nebyl žádný problém. V blázinci se léčil lidé psychicky nebo mentálně postižení. Byl zde doktor, který své pacienty léčil hrozným způsobem. Vetšinou to byli pacienti psychicky postižení díky zážitkům z minulosti. Například špatná výchova od rodičů, domácí násilí, smrt někoho z rodiny za kterou mohou.... U takových pacientů používal dva ostré předměty a ty jim zapíchl do očí, tím zapomněli na minulost, neměli žádné vzpomínky na dětství, mládí... Jako další způsob používal smrt na elektrickém křesle. Většina pacientů bylo proti. Později se pacienti vzbouřili proti doktorovi a zabili ho.

Takže.... Zdravím všechny, jak si můžete všimnout, tento díl už s čárkami a háčky. Doufám že se vám díly líbí. Ahoj!