Plamen v mém oku

Prolog

Neobyčejná patnácti-letá dívka procházela prázdnými chodbami, její střední školy. Fialová srst pokrývala celé její tělo, dva malé růžky vystupující zpoza její hlavy, téměr zakryté fialovými vlasy, dopadající pod její ramena.Její pravé oko má světle zelenou barvu, zatímco její levé oko, které je zakryté páskou, je krvavě červené. A přesně na jejím čele mateřské znamínko, bíle X. Byla poměrně štihlé postavy a měřila kolem 180 cm.Jmenovala se Gummy.. Zastavila se uprostřed chodby a podívala se ven z okna na východ Slunce. Zajímalo by mě jakýho blbce napadlo dát nám matiku jako nultou hodinu, protože stávat před šestou je fakt síla. Došla k dveřím, které nad sebou měli značku 2.A a otevřela je. Uvnitř třídy rozsvítila světla, a prošla kolem opuštěných lavic až k té svojí u okna v poslední řadě. Výtahla z kapsy svojí modré mikiny, kterou vždycky nosila spolu se svojí studentskou uniformou, mobil a podívala se na hodiny. 7:10, hodina začína za deset minut, ale já jsem tu sama jako vždy. Většina lidí v její třídě vynechává nultou hodinu, kvůli svojí lenosti a nebo se objeví přesně v její polovině. Najednou se otevřely dveře a dovnitř vstoupila její nejlepší kamarádka. Měla sportovní postavu, měřila dobrých 196 cm. Žlutá srst pokrývala její tělo, lišcí ocas který, výchazel z sukně její studentské uniformy, byl zakončený bílou srstí. Na hlavě měla roztomilé liščí uši a její vlasy sdílely barvu s její srstí. Měla dvě tmavě modré oči.

"Ahoj Gummy." pozdravila kitsune.

"Ahoj Reno, taky se tak těšíš na první hodinu?"oplatila jí pozdrav Gummy s sarkastickým tónem.

"Celkem ano, matika mě baví."

Gummy se zahleděla z okna na temné baseballové hřiště. Já obdivuju každého, kdo má rád matiku. Myslela si když hleděla z okna. Z jejího přemýšlení jí vzbudil zvuk školního zvonění. Rozhlédla se po prázdné třídě. Dvacet-osm lidí chybí, to je nový rekord. Najednou se dveře otevřely a dovnitř vstoupila profesorka. Měla růžové peří po celém jejím těle a zobák místo pusy. Měřila kolem 185 cm, s průměrnou postavu. Její oči byly tmavě zelené, a nosila kulaté brýle.

"Ach jo, zase jenom dva lidi, proč já tu vůbec učím?"

"To si vyřidte s tím, kdo dal matiku v pondělí na nultou hodin."

"Máte pravdu, tak si zatím v tichosti dělejte co chcete."

Gummy vytáhla ze svojí šedé tašky přes rameno,  knížku a otevřela ji na stránce, kde měla záložku a začala číst.

Začetla se a z knižního světa ji probudilo až zvonění, které označovalo konec hodiny. Uklidila knihu zpátky do tašky, a podívala se na rozhvrh, který si přilepila na lavici.

"Co je teď za hodinu?" zeptala se Rena usazená o lavici před ní.

"Chemie." odpvěděla Gummy.

Gummy položila svůj palec na ukazováček a zatlačila na něj. Po každé, když to udělala ozvalo se hlasité "křup". Vytáhla z kapsy svojí mikiny mobil a podívala se na display. Ten se rosvítil a ukazoval 8:09.

"Jsme v posluchárně nebo ve třídě?" zeptala se Gummy.

"V pondělí jsme vždycky ve třídě." odpověděla Rena.

"Tak fajn" povzdechla si Gummy a vyndala si sešit na chemii, zrovna když se do třídy začali valit jejich spolužáci. Vypadá to jako další normální den.

První hodiny uběhly celkem rychle, připadalo Gummy, ale to bylo asi proto protože tajně hrála na mobilu. Skončila čtvrtá hodina a bylo 11:40. Gummy s Renou si vzaly svoje tašky a vydaly se na školní střechu. Jakmile došli na střechu usadili se na lavičku a vyndali si krabičky s obědem.

"Zase tofu?"

"Vlastnoručně uvařené s extra porcí čínské zeleniny." pronesla Gummy s úsměvem a dala se do jídla. Jedly v tichosti a užívaly si výhled na školní prostranství.

"Nic se nevyrovná, vlastně uvařenému jídlu." pronesla Gummy a zandala prázdnou krabičku do tašky.

"S tím můžu sohlasit." řekla tiše Rena a vytáhla svou černou tašku.

"Je 11:54 ješte máme šest minut než začne pátá hodina." řekla Gummy a vrátila mobil do své kapsy.

"Počkej slyšíš to?" zamrazila se Rena

"Co mám slyšet?" zeptala se Gummy, ale než dostala odpověď Rena zmizela.

"Ughh, nesnáším když tohle udělá." vzdychla Gummy a rozběhla se směrem, kterým si myslela, že Rena běžela.

Po chvilce hledání ji našla. Stála naproti třem starším lidským studentům, kteří šikanovali prváka.

"Hej nechte ho být, vždyť vám nic neudělal!" zařvala Gummy naštvaně.

"Á hele princezna Jednočko a její štěně, ztrattě se!!"

"Chtěla jsem to vyřešit bez násilí, ale NIKDO mi nebude říkat štěně!!"

Trojice kluků se začala smát. Smích je přešel, když se objevila za nimi. Po krátkém procesu leželi dva z nich na zemi. Třetí vytáhl nůž a hodil ho po Gummy. Gummy si rychle sundala pásku z levého oka.

"Fiamma." zašeptala Gummy a byla obklopena velkou zdí plamenů. Nůž se o ní odrazil na zem. Po chvilce zeď ustoupila. Kluk byl zdešen a utekl ze střechy. Gummy se podlomila kolena a krev začala téct z jejího oka.

"Hej si v pořádku Gummy?" zeptala se starostlivě Rena.

"V pohodě jenom sem to asi trochu přehnala." řekla Gummy a kapesníkem si opatrně utírala krev z obličeje.

"Jo trochu...."

Jejich konverzaci přerušilo zvonění. Gummy se nasadila zpátky pásku a společne s Renou se rychle vracely zpátky do třídy s jejich taškami. Rena bežela napřed. Gummy skoro sprintem bežela ze schodů a dál do třídy avšak na rohu do někoho narazila. Promnula si hlavu a vzhlédla do koho to vůbec narazila. Spatřila pronikavé modré oči červeného draka bez křídel, měril aspoň o sedm centimetrů víc než ona. Jeho rohy vytvářelo na jeho hlavě takové zajímavé V. Měl na sobě černou studentskou uniformu, a na zádech nesl nějaký obal ve kterém měl asi meč na kendo.

"Já se moc omlouvám, pospíchala jsem a nedívala se moc na cestu."

"Jsi v pořádku?" zeptal se jí.

"Ano děkuji za optání, ale už musím běžet."

A opět se rozběhla směrem ke svojí třídě. Dorazila k dveřím a doslova je rozrazila. Všichni studenti spolu s profesorkou se na ní podívali.

"Omlouvám se za pozdní příchod." řekla a uklonila se.

Šla ke svému místu, v zadní dvoj-lavici u okna, kde seděla sama. Poté se otevřeli dveře a profesorka vzhlédla.

"Á vy už jste tu." řekla profesorka do prázdná.

"Studenti dovolte mi představit vám vašeho nového spolužáka."

Pokračování příště......