Kapitola 2

32 2 2
                                    

Už se to blížilo bylo skoro 12 a já byla stále ve stresu a byla sem nervozní,tak moc sem se bála. A najednou se otevřeli dveře , "slečno Blacková" ozvalo se jemným hlasem sestřičky otočila sem se a ona mi řekla že mám jít s ní, šli jsme do místnosti kde se scházejí lidi odsud s lidmi z venku. Věděla sem že tam jdu kvůli mámě,ale chvíli předtím sem si myslela že nepřijde,ale bohužel přišla už z dálky sem jí viděla,ty vlasy měla je nakulmované a nově obarvené na hnědou barvu,strašně jí to slušelo měla na sobě i černé úplné šaty ale i tak sem ji furt nenáviděla! Byla stale blíž a blíž a ja se čim dál tim víc bála. Už byla tady a řekla ,,ahoj",já na ní jen divně koukala a řekla sem potichu ,,čau",sotva sem to dorekla uz sem se ji hned ptala co tady chce, ona se na mně jen divne podívala a rekla ,,přišla sem navštívit svoji dceru" rekla s usmevem a to ji jako prijde normální zamnou prijit po dvou měsících ? Rekla sem nechapave. Katherine promin ale nevedela sem jestli ti neublíží jeste vic kdyz někoho uvidíš a nikdo nechtěl aby se cela léčba pokazila..! No to mas pravdu uz sem nechoď ani ty protoze mi to tak neskutečně ubližuje ze bych vás nejradši zabila rekla sem s úsměvem. Katherine co to říkáš?! Pravdu,stále nechapu jak ste mi to mohly udělat! Katherine i kdyz me nenávidíš tohle rikat proste nebudeš stále sem tvoje matka! Rekla nastvane. Ne nejsi protoze moje mama by mi tohle nikdy neudelala vis?! :) začala brecet a odešla. Kdyz odcházela rekla sem pres celou mistnost ,,uz sem nechoď" :) Všichni se na mě podívali a ja se jen usmála a odešla. Vždy odpoledne jsme měli sezení,chodily sme vzdycky do pěkně vybavené místnosti která byla do konce vymalovaná, vzdy se mi delalo líp,protoze sem nebyla sama v prazdne bilé místnosti. Na dnešním sezení seděl nějaký kluk kteryho sem tu jeste nevidela,byl docela hezkej,porad sem na nej koukala ,ale najednou zvedl hlavu a koukl se po mistnosti a vsiml si me jak sem na nej koukala. Po chvili kdy sem vedela ze tam koukat nemuzu sem citila jeho pohled na mně. Už zacala terapie a náš terapeut nam rekl ze je tu novy clen, postavil se a rekl vsem ,,ahoj jsem Alex Kollins" vsichni jsme mu odpověděli ahoj. Celo dobu co byla terapie jsem pořad koukala na Alexe nebo sem byla myslenkama jinde, porad sem ho mela v hlavě. Najednou jsme se střetli pohledem a já se uculila, on si prohrabl vlasy a pousmal se. Kdyz uz skoncila terapie rychle jsem si vzala věci a odešla, ale najednou slysim moje jméno volá na mně .. terapeut stal u nej Alex ,rekla sem ano? prosimtě mohla by si to tady Alexovi trochu ukazat? zeptal se mně. Dobre, ahoj ja sem Katherine :) Alex rekl,ja mu jen odpovedela ,,ja vim" zasmala sem se. Šli jsme spolu po budově a ja se ho porad na neco ptala myslim si ze sem mu asi lezla na nervy :D Pak jsem se ho zeptala proc tady je .. on se smutně zadival a rekl ,,tohle mi udelala moje rodina .. :( a proc si tu ty?" ja sem se na nej prekvapene podivala a rekla ,,me se stalo to samé,moje rodina me sem nechala dat .." pousmal se a rekl no aspon mame neco spolecneho. Kdyz uz sme prosli celou budovu, mela jsem mu jeste ukazet kde ma pokoj, kdyz sme tam sli uvedomila jsem si ze vlastne jsme vedle sebe, byla sem strasne rada. Jelikoz uz byl vecer sli sme kazdej do sveho pokoje mezi dvermi jsem rekla ,,dobrou noc :) " On se usmal a zeptal se mne jestli rano pujdu snim na snidani rekla sem ze jo a pak sme oba zavreli dvere. Lehlav sem si na postel a myslela na nej. Poprvy sem usla hned a spala celou noc s myslenkami na nej. Ráno jsem...

Ahoj je tu dalsi kapitola,doufam ze se vam bude libit a předem se omlouvám za chyby. :)

Dostali jste se na konec publikovaných kapitol.

⏰ Poslední aktualizace: Apr 30, 2016 ⏰

Přidej si tento příběh do své knihovny, abys byl/a informován/a o nových kapitolách!

Psycho to je můj život ":)"Kde žijí příběhy. Začni objevovat