Přesně dva týdny před koncem prázdnin, když jsem měla soustředění jsem si díky jedné kamarádce přidala dva basketbalisty. O jednom, říkala, že se jí hrozně líbí a ten druhý se líbil celkem mně pamatovala jsem si ho z té olympiády. Začali jsme si psát, ze začátku to bylo hrozně fajn, psali jsme si zhruba ty dva týdny, sice měl holku a já kluka, ale i tak jsme si psali, tak jako by bylo mezi námi něco víc, ale pak se z něj vyklubalo něco, co jsem fakt nečekala. Měla jsem ho fakt ráda a v tuhle dobu jsem nechávala být házenkáře házenkářem. Spory mezi mnou a basketbalistou, začaly být, když si mě odebral na facebooku z přátel a dělal, že to neudělal on a že mu to nejde si mě přidat. Pak to samé i na snapchatu. Nakonec to dopadlo tak, že si bloknul zprávy se mnou a úplně mě začal ignorovat. Do teď jsem nepochopila důvod, ale nevadí.
S tím druhým basketbalistou jsem si taky psala, ale jen krátce a to jen o tom, že jsem se byla koukat na jejich finálový zápas. A poté o tom, jak mám hrozný hudební vkus. Pak už napsal jen, že už jde spát, protože je unavenej a tvrdil, že zítra ještě napíše. Druhý den, ale nenapsal a mně bylo trapné se mu připomínat, tak jsem si myslela, že třeba zapomněl a že třeba napíše jindy. Nechala jsem to tedy být. Ale stejně mi to nedalo a po dvou týdnech jsem mu znovu napsala: "Tak prý napíšu zítra jo?" Omlouval se mi a tvrdil, že zapomněl. Pak jsme si pořád psali a psali, až se mě zeptal jestli bych někam s ním nezašla, samozřejmě jsem řekla, že určitě ano. Mezitím jsem si s ním i volala po telefonu a už při telefonování jsem se zamilovala, ale pořád tu byl házenkář... Už jsem s ním nechtěla být, chtěla jsem to rychle ukončit a 1.9 jsme se rozešli.
6.9 jsme spolu s basketbalistou šli konečně někam. Šli jsme na Smíchov, nejdřív do mekáče, kde jsme se pořádně seznámili. Pamatuji si, že jsem byla hrozně nervózní, aby se nic nepokazilo, nebo aby mi nedošly slova. Pak jsme šli ven na procházku, byla celkem zima a nebylo příliš krásné počasí. Šli jsme na rozhlednu, kde jsme chvíli kecali a on nadával na strom, co bránil ještě krásnějšímu pohledu na Prahu. Stoupla jsem si k zábradlí a otočila se na něj, stáli jsme tváří v tvář, teda skoro😅, má totiž přes 190cm a já sotva 165cm. Hleděli jsme z očí do očí, jeden druhému. A já si říkala mám mu dát tu pusu nebo ne. Řekla jsem si, že ještě ne. Šli jsme z rozhledny zas dovnitř do nákupního centra, kde jsme si zase šli sednout do mekáče, ale tentokrát jsme se už drželi za ruce. Po chvíli jsme zase šli ven, znovu k té rozhledně, ale sednout si na lavičku. Když jsme jeli po eskalátorech dolů, tak jsme se bavili o něčem, co je nejlepší a já se k němu nahnula a řekla jsem: "ty jsi to nejlepší" a dala jsem mu pusu na krk. Když už jsme pak seděli na lavičce, tak to šlo už samo. Seděla jsem přitisknutá na něm a poslouchala jsem, co povídá, protože poslouchat ho je opravdu to nejlepší. Hladili jsme se po rukou a drželi se za ně. Po chvilce jsme se začali vášnivě líbat, na tuhle chvíli nikdy nezapomenu, jedna z nejkrásnějších chvil, co jsem, kdy zažila. Jelikož začínala být opravdu zima a naše první rande se pomalu, ale jistě chýlilo ke konci, tak jsme šli opět do nákupního centra. Cestou mě nejdříve chytil za bok, ale pak jsme se chytli za ruku, což bylo ještě krásnější. Když jsem jela domů, celou cestu jsme si psali, jak si navzájem chybíme a jak se milujeme.
