Ciel (SweetieAlien) - normálně
Alois (MizukiSutcliff) - tučně
Jako každý den mi Sebastian přinesl do pracovny čaj ,ale dnes s dopisem. Vytrhl jsem mu obálku z ruky a otevřel ji. Alois Trancy koná ples a mě i se Sebastianem na něj pozval. Ples se koná zítra. "Sebastiane běž nám sbalit věci tak na dva dny." Sebastian přikývl a odebral se do mé ložnice.
Nadšeně jsem poskakoval po své pracovně a tancoval jsem. Claude se na mě neutrálně díval, posunul si brýle na nose a otázal se. "To se tolik těšíte na hraběte Phantomhiva, mladý pane?" a já jsem se jen zasmál. "Ano! Konečně bude můj!" dál jsem hopsal a točil se. Vzal jsem z vázy červenou růži, zatočil jsem se a dvakrát jsem tleskl. "Olé!" vykřikl jsem a zasmál jsem se. Claude mě pozoroval, jako bych byl na drogách. Kdo ví, co mi do toho čaje přimíchává.
Sebastian nám sbalil věci a my byli připraveni vyrazit do sídla Aloise Trancyho. Nastoupili jsme do kočáru a zastavili jsme až před Aloisovým sídlem. Sebastian mi pomohl vystoupit a vzal nám kufry. Přišli jsme před velké, mohutné dveře a Sebastian na ně zabušil. Překvapilo mě když otevřel sám Alois.
Netrpělivě jsem očekával Cielův příjezd. Konečně se ozvalo zabušení na dveře a já jsem je vyběhl otevřít. "Cieliiiii!" skočil jsem mu kolem krku, div, že nespadl. Zatáhl jsem ho dovnitř a ukázal Claudovi, ať pomůže Sebastianovi se zavazadly. Ciel se mi snažil vytrhnout, ale já jsem ho pevně držel a mačkal jsem ho v objetí.
Mačkal mě ve svém objetí. Chtěl jsem se mu vytrhnout ,protože už mi docházel kyslík ale Alois mě držel vážně pevně. "Aloisi ...já...nemůžu...dýchat" dostal jsem ze sebe a Alois mě nechtěně pustil. "Jedl jsi už něco?" zeptal se. "Jo ,než jsme vyrazili, tak jsem obědval" řekl jsem trochu přiškrceným hlasem. "Jak je to dlouho, co jsme se neviděli?" zeptal se. "Já nevím asi tak čtyři měsíce" řekl jsem a Alois mi začal ukazovat všechno co má ve svém sídle nového.
Ukázal jsem Cielovi všechno ,co bylo v mém sídle nového. Když jsem mu to ukázal, zavedl jsem ho na zahradu a sedli jsme si spolu vedle sebe na lavičku. Nenápadně jsem se k němu lepil. Ciel se trochu odsunul, ale já jsem se zas přisunul. Zamračil se na mě. V ten moment k nám naklusal jeho i můj sluha. Claude jen stál a očekával rozkazy, ale Sebastian se už staral, jestli Cielovi něco nechybí, či by si něco nepřál. Občas mu Sebastiana závidím, Claude vůbec není takový.
Sebastian se mě začal ptát ,jestli mi něco nechybí, či bych si něco nepřál. Pokaždé jsem ho odbyl slovem ne. Všiml jsem si, že se na nás Alois dívá. V jeho očích se nedala přehlédnout závist. Sebastiana mi může závidět každý. On je úplně jiný než komornici ostatních.
Díval jsem se ,jak se Sebastian stará, jestli si Ciel něco nepřeje. Můj Claude ani nehnul brvou. Zamračil jsem se na něho. "Claude, proč se taky tak nestaráš?" Zamručel jsem. On si jen posunul brýle a tupě odpověděl. "Když budete něco potřebovat, stačí mi dát rozkaz." Jo, jasně, blbec jeden! Naštvaně jsem se na něj podíval a vduchu jsem zanadával, proč jsem se upsal takovýmu paku. Mávnutím ruky jsem poslal Clauda pryč a znovu jsem se koukl na Ciela a Sebastiana.
Poslal Clauda pryč a dál se díval na mě a Sebastiana. Přišlo mi ho líto ,tak jsem poslal Sebastiana pryč a kochal jsem se jeho krásnou zahradou. "Proč nemůže byt Claude jako Sebastian?" zeptal se mě a já odtrhl pohled od jeho krásného keře s růžemi. "Je to tvůj komorník a má tě poslouchat ,tak mu řekni, aby se o tebe staral jako Sebastian o mě" řekl jsem mu a znovu jsem se podíval na ten krásný keř.
