Airport

7 2 0
                                    

Konečně jsme se dočkali. Stojíme tady na letišti Václava Havla a čekáme, na už tak zpoždené letadlo.

"Mám hrozný hlad!" vykřikla Barča.

"Ježiš, neječ po mně" leknutím uskočím.

"Moje břicho už potřebuje kousek něčeho jedlého" řekne Baru a pohladí si břicho.

"Tak půjdem k automatu" řeknu a ukážu kde se automat nachází. Barči se zalíbí jedna kuřecí bageta s tatarkou a velkou porcí okurek. Dále ukázala na višnovou kofolu a hltala jí pohledem. Vytáhla svojí nabitou peněženku s drobákama a začala házet korunu po koruně. Po pěti minutách počítání korun, tam naházela všechny ostatní a bageta mohla konečně poznat novou majitelku. Bageta vyjížděla ze svojí dráhy a zasekla se přímo u srázu směrem k Barčiné ruce. Celá rudá Barča začala kopat do automatu ale nebylo jí to k ničemu. Pouze přišla ochranka a odvedla nás daleko od všech automatů.

Ted už jsme v letištní hale a čekáme na povolení k vstupu na palubu. Po chvíli se rozsvítí ztlačítko umožnující nástup. Nastoupíme dovnitř a nejdeme svá místa, na které se potom sedneme. Moje číslo je 68 a Barčiné 69. Nad tou úchylností se zasmějem. Příjde letuška a nabízí nám Blesk. ¨¨

"Ale já chci jídlo!" řekne Barča a noviny ji vyrve z ruky. Letuška se strachem odpoví že jídlo na palubě nemají a Barča se nervozně zakousne do novin. Já mám co dělat abych nepotřebovala na wc. Letuška neklidě odkráčí zpátky dozadu letadla a pomalu se všichni připravují na start.

Barča:

Pilot hlásí, že se máme připoutat. Ještě nikdy jsem letadlem neletěla, a tak chytnu vystrašenou Kate za ruku a klepe se s ní strachy. Když se letadlo prudce rozjede po osvětlené dráze, máme pocit že snad umřeme. Naposledy se na sebe podíváme předtím než se letadlo vznese a už není cesty zpět. Asi po 10 minutách letu si konečně otevřu oči a podívám se z malého okýnka na mraky. Mraky za chvílí vystřídá úžasný pohled na krásně osvětlená večerní města.

LONDON airport

"Už přistáváme nebo už jsme přistály?" ptá se Kate. Podívám se z okýnka a uvidím osvětlenou leteckou dráhu Londýnského letiště.

"Myslím, že už přistáváme" řekla jsem Kate a ona konečně po dvou hodinách otevřela oči. O deset minut později scházíme schodiště letadla a konečně cítíme pevnou zem Anglické pevniny.

"Cítíš to, Kate?" zeptám se.

"A co?" odpoví a podívá se nahoru.

"Ten Londýnský vzduch co je kolem nás" řeknu zasněně.

"Jo no, žádný smog jako v Ostravě" usměje se Kate.

Přešli jsme Londýnským letištěm, vyhnuly se všem automatům a dorazily jsme na přepážku se zavazadly. Čekaly jsme asi půl hodinu. Po půl hodině k nám přišel mladší kluk a oznámil nám že jiné zavazadla už nepřijedou. Vylekaně jsme se na sebe podívaly a řekli si "To nám to pěkně začíná"

Poté jsme šli na informace a zeptali se kde jsou naše kufry. Odpovědí nám byl položen papír a ztrátě zavazadel, který jsme měly s Kate podepsat. Podepsali jsme jej a nezbylo nám nic jiného než vzít si Taxi, zajet domů a vyčkat než nám zavolání a řeknem kde se nachází naše kufry.

"Dobrý den" oslovil nás starší muž v taxíku.

"Dobrý večer" odpověděly jsme jednohlasně.

"Kam to bude, slečinky?" zeptá se chlípně.

"Whitehall 1O" odpovím.

Taxikář se na nás pobaveně podívá. "Jdete navštívit premiéra?" zeptá se a začne se smát.

S Kate se zasmějeme a odpovíme " Nene, ale je to něco jako soused" řekneme a konečně se rozjedeme směr centrum Londýna.
Když zaplatíme taxikáři a vystoupíme z auta spatříme nádherný velký dům osvětlený tisíci hvězdami na nebi. Vejdeme do krásně zařízeného baráku a pořádně se rozhlídneme.

"To je krása co? Jako doma" řekla jsem s úžasem.

"Ale my jsme doma. Konečně jsme doma v nejnádhernějším městě na světě" řekla Kate a skočila na naši obrovskou manželskou postel.

Asi po hodině prozkoumávání našeho domu, jsme se rozhodly vydat do ulic nočního Lodnýna. Podívaly jsme se po nějakých klubech ale zatím nás žádný neoslovil natolik, abychom do něj vešly. A tak jsme se jen procházeli osvětlenými zákoutími Londýna a užívaly si tu možnost být tam.

"Hej kočky! Nechcete pejska?" ...


Takže doufám, že se vám naše první část příběhu líbila a jestli jo můžete dát vote nebo nějaký ten koment.

All The Love...xoxo...Boo and Katie.




Dickiess Story (FF Biall, Late)Where stories live. Discover now