,,Ségra, hoď sebou!"zavolal Norbert naštvaně. ,,Abyses náhodou nezbláznil," pomyslela si Aneta a zapnula kufr. ,,Už jdu!"zavolala na bratra.
Bylo 2. července a dvojčata odjížděla na tábor. Norbert se těšil na bezstarostné poflakování u vody, táborák a blbnutí s klukama. Ovšem Aneta byla ostražitější. Ne snad proto že by se na tábor bála. Na tábory jezdili s bratrem od útlého věku, ale zároveň jim od útlého věku rodiče říkali: ,, Počkejte, až Vám bude třináct. To pojedete na správný tábor." Aneta nevěděla co pojem ,,správný tábor" znamená, ale buhvíproč ji to trochu děsilo. Rodiče totiž nikdy nechtěli říct v čem je tábor tak ,,správný" a na všechny její otázky odpovídali: ,, Počkej až ti bude třináct uvidíš."
,,Tak se necháme překvapit," ukončila své úvahy Aneta. Popadla kufr, batoh a mikinu a na tři týdny opustila svůj pokoj...
