,,Tak jak se těšíte?"zeptala se cestou v autě mamka a podívala se spiklenecky na tátu. Alespoň se to Anetě zdálo. Také se jí zdálo, že táta pohled mamce oplatil. ,,Třeba si to jenom namlouvám." pomyslela si Aneta. Ale to už stihl na maminčinu otázku odpovědět Norbert. Jak jinak než pozitivně. ,,A ty Anet?"zeptal se pro změnu táta. ,,Jo, já taky," zalhala mírně Aneta. Nebyla pravda, že se těšila, nebyla pravda, že se netěšila. Prostě se jen trochu strachovala. ,,To je dobře, protože za chvíli už tam bude- me."řekl táta a dál se věnoval řízení.
V tu chvíli projížděli okolo cedu-le. ,,Monkako" přečetla Aneta nápis. ,,Co je to za divné jméno?!" pomyslela si. ,,Monkako?! To zní jako Monkakao,"prohlásil Nor- bert a Aneta se nedokázala ubránit smíchu. Rodiče se pousmáli a vesele se na sebe podívali. Tatínek zabočil a na- jednou vjeli na mýtinu, kde stálo mnoho dalších aut.
,,Tak bando jsme na místě, vystupovat."zavelel tatínek. Dvojčata se na sebe podívala a vystoupila z auta. Tatínek zamával rukou a za okamžik už u nich stál mladík. Aneta ho tipovala tak na sedmnáct let. ,,Jmenuji se Michael," představil se. ,,A vy?" ,,Norbert a Aneta Lestrovi." odpověděla za ně maminka. ,,Výborně" řekl Michael a pokračoval: ,,Kontrolní otázka, kdy jste se narodili?" ,,Kdy asi troubo" pomyslel si Norbert, kterému se Michael moc nepozdával. Aneta to na něm poznala a v duchu si řekla, že asi proto, že Michael je o dobré dvě hlavy větší než bratr. A tak radši odpověděla sama: ,, 16. června 2002." ,,Výborně, takže už Vám bylo třináct." ,,Co se tu vlastně děje tak hrozného, že je tábor do třinácti nepřístupný." pomyslela si Aneta, ale to už Michael zase mluvil: ,,Vemte si věci a můžete se jít ubytovat. Běžte po támhle té pěšině. Norbert je v chatce číslo 12 a slečna v chatce číslo 9. Oba jste v odíle Atristové."
Pak se otočil na rodiče: ,,Vás po- prosím, doprovoďte je k támhle tomu stanu kde musíte odevzdat patřičné dokumenty."řekl. ,,Samozřejmě, na schledanou Michaeli."řekl táta popadl tašky a vydali se ke stanu.
Když k němu přišli šla maminka odevzdat papíry. Ostatní čekali před stanem. ,,Artie si to ty?"ozvalo se za nimi. Tatínek se otočil a překvapeně zvolal: ,,Patriku! Dlouho jsme se neviděli ty tu teď děláš hlavního vedoucího místo táty?" ,,Spolu s ním. Koukám, že si přivedl ratolesti. To jsem rád. A hele Natalie ty jsi přijela taky? Rád Tě vidím." ,,Já tebe taky Patriku," řekla maminka, která právě přišla.
Pak se rozloučili a maminka s tatínkem vyrazili k autu zatímco Norbert a Aneta vyrazili po pěšině vstříc novým dobrodružstvím...
