Pravda

Paladin

Viděl jsem slova,
napsaná ve spěchu.
Viděl jsem šípy,
spějící k úspěchu.

Žádný z nich neproklál,
nikdo z nás netrpí.
Mrtví před očima,
horečku protrpí.

Pouhým jsem pážetem,
pouhý jsem novic.
Strachem jsem orosen
od bílých sovic.

Chtěl jsem být paladin,
bezpráví pobít.
A teď mám raněné
z lásky své dobít.

Viděl jsem ideál,
zelené louky.
Teď vraždím krvavě
zelené orky.

Miluji pravdu.
Miluji dobrotu.
A pro tu dobrotu.
Oči mi slzí.

Neboť dnes poprvé viděl jsem bojiště.
Není to bojiště, tohle jsou jatka.
Bezbranných orků chudobné rodiště.
A s těmi orky to teď jde zkrátka.

Mám chránit poctivé,
mám chránit svobodu.
Chránit dobrotivé,
neznaje původu.

A teď tu stojím jak sedlák před králem.
Oje jsou rozbité, chalupy hoří.
Ten obraz já vidím za temným portálem.
Životy pobité, rodiny zboří.

Nikdy bych neprolil,
neprolil krve,
jíž zlo si neproudí,
již zlost nedrve.

Slza mi sklouzne po nose, po bradě.
Ukryté ve křoví miminko, dítě.
Dívám se za záda zoufaje po radě.
Kapitán paladin hledí naň lítě.

„Stále jsi díte.
Tohle je pravda,
hochu krajky syt.
Bodej, zabijem dítě."

Dívám se vyděšeně, nechápu.
Kapitán z pochvy svůj dlouhý meč vytáh.
Děsí mě tak moc, ani netápu.
A pak si k meči dítě nebezpečně přitáh.

Doufám si v zázrak,
doufám ve spasení,
doufám si v záchranu
v dítě bez zranění.

Tohle je pravda, ten překrvavý mord?
Tohle je dobro, meč nevinné proklá?
A kdo tím projde, ten jediný je lord?
A za ním mrtvola jen od krve mokrá!

Zašustí keř.
Zašustí listí.
Přichází ork.
Zmítán je nenávistí.

„Nech díte žít!
Já jsem tvůj nepřítel.
Nech dítě žít!
Já jsem tvá oběť."

A v rukách nemá nože.
A v rukách nemá sekery.
A v rukách nemá meče.
A v rukách nemá kameny.

Zářná ta zbroj kapitánská směje se orkovi prostých šatů.
„Nejsi můj nepřítel, tím jsi až nyní."
Mocným švihem ťá svým mečem až pak kluk má hlavu sťatu.
„Nejsi můj nepřítel, tím jsi až nyní."

Nechci žít ve pravdě zadané vítězi.
Nechci žít ve pravdě zadané vrahy.
Nechci žít ve pravdě konané bez pravdy.
Já chci žít ve pravdě, kterou mám z hlavy.

Pro pravdu, pro kterou tenhle ork tluče
holýma rukama v plátovou zbroj.
Pro šaršounu ránu krvavě skuče.
Kapitán bezcitný chladný je stroj.

Nechci žít ve světě bez svojí pravdy.
Raději ukrutně pro pravdu zhynu.
Jen tak svou pravdu si uchovám navždy.
Stavím se srdnatě k danému činu.

Tasím od opasku tenoučký rapír,
pouhá to ozdoba šlechtické krve.
Oproti šaršounu pouhý jen papír.
Upadá ork, tak jak dítě prve.