Služka:Slečno Stefany McMaiorová!Je čas vstávat!Už je 9.hodin a váš otec vás volá k sobě. Stefany:Ano jistě.Ne ne a ne!Pitomá komorná.Právě mě probudila ze super snu o božím ...Rozčilovala se Stefany.Pak už jí ale volala služebná Anna, že si Slečna Stefany McMaiorová má pospíšit.Nechala komornou, aby jí umyla, oblékla, učesala, obula a posadila na křeslo pro odvezení do jídelny.Stefany tohle vození na židli nenáviděla.Připadala si přitom jako mimino v kočárku.Po útrpné jízdě na pojízdné židli dojeli do jídelny. Stefany:Dobré ráno a dobrou chuť. Řekla rodičům vychovaně a pustila se-tentokrát již méně způsobně do jídla.Snídaně byla anglická.Toasty s vajíčkem, slaninou a k tomu černý čaj...Pak ze snění zaslechla, jak rodiče hovoří o bodyguardech.Cože?!Snad mi nechtějí pořídit "strážce těla".
Otec:Milá Stefany, rozhodli jsme se s matkou, že ti pořídíme bodyguardy.Dnes odpoledne příjdou. Jmenují se Mary Earth a Luke Moon. To jsou ale divná příjmení.Vždyť se jmenují Země a Měsíc!Asi budou mít spolu něco společného.Říkala si Stefany a úplně zapomněla, že je ještě před chvílí nechtěla ani vidět.Také si svým přemýšlením nalila čaj tím způsobem, že lila, lila a lila a přelila.Služky si toho nevšimly a jen tam stály. Stefany:Áhhh!Vylila jsem čaj a polila si šaty.Jdu se převléknout a prosím ukliďte to tu někdo. Poroučela obratně Stefany.Nebyla však namyšlená.Dělala si prostě radost tím, jak umí poroučet.I služebné to věděly, že ve skutečnosti je velmi milá a laskavá. Matka:Stefany běž.A ať už se to neopakuje! Stefany:Jistě, mami.Opakovat se to už nebude.Odpověděla s lehkou úklonou i vnuceným úsměvem mladá vévodkyně.
Konečně sama!Rychle se převléknu a půjdu třeba na pláž.A to bez doprovodu.To by bylo neustále:Slečno Stefany McMaiorová to si vévodkyně nemohou dovolit, bylo by to pro vás ponížení a tak dále.Na to nemám ani v nejmenším nervy.Oblékla si obyčejné tričko a legíny, na nohy si vzala kecky a vyplížila se zadními dveřmi do zahrady, a pak směrem k pláži.
Sluníčko hezky hřálo a vlny od moře byly slyšet až na skále, na níž měli sídlo McMaiorovi.Seběhla po schůdkách na pláž.Lehla si na písek a chvíli se koukala na nebe a oblaka.Když jí to omrzelo šla se projít po pláži.Cestou narazila na pár koňských stop.Na konci pláže však spatřila tyto samé koňské stopy, jenž se najednou změnila v lidské bosé nohy.
Stefany si v duchu říkala to je divné jakoby tu byl samotný kůň co se proměnil v člověka.Začala pátrat po dalších podezřelých okolnostech okolo těchto stop.Dokonce si i úspěšně přinesla bez povšimnutí z domu speciální měřič stáří stop, od dědečka detektiva.Když došla na pláž, tak ať hledala, jak hledala už tam ty stopy nebyly.Prostě a jednoduše zmizely.Sedla si tedy na kámen, co zrovna byl poblíž a nechala proudit svou hlavou myšlenky ohledně stop a jejich divného zmizení.Nic normálního nevymyslela a proto se rozhodla, že půjde domů.Jakmile se však zvedla a vzhlédla před sebe uviděla flašku plavající směrem ke břehu.Rozeběhla se k ní.
Vykulila oči.V té lahvi byl zapečetěný dopis.Nejprve Stefany přemýšlela, jestli není adresovaný někomu jinému.Pak jí to ale nedalo a otevřela lahev.Šlo to sice ztuha, ale povedlo se otevřít.Vyndala zapečetěný dopis, roztrhla pečeť a četla:
Moje milovaná vévodkyně Stefany McMaiorová.
Jestli je tento dopis v pravých rukou můžete číst dále.Jestli však ne ani ho nepřečtete.Odevzdejte jej mé milé Stefany McMaiorové, v jejíž rukou jako jediných je vidět text.Stefany čti dál: Jmenuji se Art.Znám tě již odmalička.Ty jsi mě však nikdy neviděla.Prosím tě neboj se mne a čti až dokonce.Když mi bylo třináct let, zamiloval jsem se do tebe.Ani nevíš, jaké to bylo zklamání, když mi řekli, že jsi ve světě lidí.Já nejsem pozemský žiji v říši nadpozemštanů.Jsem......promiň nemohu ti to říci.Dozvíš se to až si tě najdu má milá.Cítím-už brzy se uvidíme.
Vím ještě že jsi dneska viděla stopy.Vím komu patří, bohužel to ti také nemohu říci.Těším se až tě spatřím živou.Děkuji ti za přečtení tohoto dopisu.
Tvůj Art-umělecky nadaný.
Stefany stála.Nevěděla, co si o dopisu má myslet.Nevěděla, jestli to není lež.Nevěděla, kdo dpois psal...Přerušila jí služebná.Rychle schovala svůj dopis do kapsy.
Služka:Slečno Stefany McMaiorová!Musíte už mít hlad.Vždyť je poledne.Pojďte sedněte si na nosítka, sluhové vás odnesou domů. Stefany ani neřekla, že půjde sama.Mlčky, zahloubaná v myšlenkách, si sedla na nosítka.Jemně se pohupovaly pod nepravidelnou chůzí sluhů.Větřík foukal...
Doma se probudila až u stolu.Seděli tam noví, cizí lidé.Bodyguardi...Vzpomněla si Stefany.Ten kluk, sedící naproti ní byl hezký.Mile se na něj usmála.Ten kluk Luke, úsměv oplatil.Vévodkyně se začervenala.Nebyla zvyklá, na ní usmívající se cizí kluky.Nikdo si toho snad nevšiml doufala Stefany.Luke se jí strašně líbil a vypadal i milý...Ale je tu jeden háček-Art.Pokud tedy ten dopis je pravda.Stefany si řekla-dopis nebudu řešit.Luke je bližší.
Po obědě už už chtěla Stefany Luka požádat, jestli by se s ní nešel projít.Potom si všimla Mary Earthové.Seděla s Lukem na gauči a vesele se bavili.Aha.Bude v tom háček.Mary...
____________________
Čauky!Vítám všechny, co se zde objevili.Doufám, že se vám můj nový příběh líbí a dáte Vote, komentář nebo si mě přidáte do sledovaných.Budu ráda, když budete číst další kapitoly a budete spokojeni.
Taky chci říct:Přemýšlím, že udělám skoro za každou kapitolou otázku.Pro ty co se tu objeví(o čemž pochybuji, jestli se tu někdo vůbec objeví:P)bude otázka znít: Co myslíte, podaří se Stefany získat si Luka? Odpovídejte do komentářů a předem děkuji za nějaké odpovědi.
Karin:)
