„Jo jsem, proč?“ zeptala se.
„Protože za patnáct minut musíme být na pokoji, takže už musíme jít. Já jsem s Justinem ve Starbucksu o ulici dál, také jděte před kavárnu a my vás tam vyzvedneme.“ řekla jsem jí.
„Okej, tak my jdeme.“ řekla a hned mi to típla.
„Justine, my už musíme jít. Promiň.“ omlouvala jsem se mu za můj odchod. Justin se jen usmál a stoupnul si se mnou na odchod. Já jsem se na něj jen nechápavě podívala.
„To si vážně myslíš, že tě nechám jít samotnou do našeho hotelu, i když to je jen kousek?“ zeptal se a když viděl, že se nadechuji, abych mu oponovala, tak ještě dodal „A je jedno jestli jdeš s Nicol nebo bez ní. Stane se vám něco a já s Jadenem by jsme si to do smrti vyčítali.“
„Tak dobře, pojďte s námi.“ vzdala jsem se a společně bok po boku jsme vyšli ze Starbucksu ke kavárně. Tam jsme vyzvedli Jadena s Nicol a oni šli ruku v ruce před námi směrem do hotelu. Já jsem šla zase vzadu vedle Justina. Ten se jemně svojí dlaní otíral a tu mojí a já přesně věděla co chce udělat. Začala jsem taky s takovými jemnými dotyky a Justin to už nevydržel, vzal mě za ruku a propletl si se mnou prsty. I když to bylo jen držení se za ruce, cítila jsem motýlky v břichu, což se mi ještě nikdy nestalo. Přišli jsme až k zadním dveřím od hotelu, už jsme je chtěli otevřít, ale najednou nás zezadu ozářily blesky z fotoaparátů. Všichni čtyři jsme se otočili a spatřili jsme tlupu novinářů, kteří si nás fotili. Tak to bude průšvih. Jaden rychle otevřel dveře a my jsme zapadli dovnitř. Já s Nicol jsme s na sebe vyplašeně koukali. Věděli jsme co to znamená. Zítra o nás bude vědět celý svět.
Nicol bude označovaná za novou přítelkyni Jadena Smitha a já za zlatokopku, která chce sbalit Justina Biebra. Všichni si budou myslet, že spolu chodíme, i když nechodíme. Jenže to nikomu nevyvrátíme, protože všichni uvidí naše fotky, kde se držíme za ruce. Já bych si z toho asi odvodila to samý. Z mého přemýšlení mě vytrhl až Justinův hlas.
„Jsi v pořádku? Nicol s Jadenem už šli nahoru, nepůjdeme za nimi?“ zeptal se mě starostlivě.
„Jo jsem v pořádku. Ani jsem si nevšimla, že už odešli. No já jsem jen přemýšlela.“
„O čem?“
„O tom, co se zítra objeví v novinách po celém světě. Všichni si o mě budou myslet, že jsem jen nějaká zlatokopka.“ řekla jsem a najednou se mi do očí začali tlačit bezdůvodně slzy.
„Clair, nikdo si to o tobě myslet nebude. To nedovolím. Chápeš?“ zeptal se a mezitím se ke mně přiblížil a začala mě rukou hladit po tváři. Pod těmito dotyky jsem myslela, že se na místě rozteču. Jen jsem mu chabě přikývla naznak toho, že chápu.
„Clair, tobě bude vadit, když si každý bude myslet, že spolu chodíme?“ zeptal se mě nervózně a zakousl se nenápadně do spodního rtu.
„Ne to ne, ale já jen, že to je vlastně lež a většinu mého života mi vadilo, když si o mě někdo myslel něco, co není pravda.“ řekla jsem a zadívala se na svoje boty.
„A proč by to nemohla být pravda?“ řekl Justin a přiblížil se k mému obličeji. Já jsem trošku couvla, ale narazila jsem do zdi. Justin se na mě přilepil celým svým tělem a svými rty se pořád přibližoval k těm mým. Když už byl ode mě je pár milimetrů, zastavil a já nechápala proč, ale nezajímalo mě to, jelikož jsem tu krátkou vzdálenost mezi námi překonala a přilepila se na jeho rty. Justin začala okamžitě spolupracovat. Jeho rty byly měkké, sametové, no prostě úžasné. Špičkou jazyka přejel po mém spodním rtu a tím si žádal o vstup. Samozřejmě jsem mu ho dovolila. Začala bitva mezi našimi jazyky. Ruce jsem si zapletla do jeho vlasů a potáhla jsem mu za konečky. Nad tím vzdychl do úst a já se musela pousmát. Po chvilce jsme se od sebe odtrhli, i když neradi a opřeli si o sebe čela.
