Všichni jenom cíví na mě jak běžím k Denisovi a snažím se ho oživit... Bylo pozdě! Denis ležel bezvládně na zemi. Začal jsem řvát na velitele. On se jen povýšeně ohlédl a zmizel. Všichni vojáci se sbíhali u Denise. Viděl jsem jen slzu která mu tekla po tváři. Posmutněle jsem se kouknul na hodinky už jen 5 minut. Pomalu jsem se plazil k hlavnímu veliteli. Už jsem byl u velitelství ale něco mě chytlo za rameno. Byl to Denis!!! Denisi vždyť si mrtvý.! Nejsem neprůstřelná vesta mě zachránila! Omg ty si živej.. Si v poho? Jo sem ale jsem v šoku!!!
