Nic není jednoduché

Déjà vu

"Ty jsi takovej kretén Avi!" "No jo, co naděláš Rony." "Di do prdele Avariane Riesy!" "Dyť už du."

Zase jsem se pohádal s Ronym. No co. To ho zachvíli přejde. Jenom teď musím nachvíli zmizet, až ho to pustí, tak mi zavolá.

Hmmm... A co teď? Asi se pudu projít. Nojo, ale kam? Do parku se mi nechce, na koupaliště taky ne. Dlouho sem nebyl v posilovně. Dobře cíl mám, teď ještě způsob dopravy.

Auto - nemám.

Autobus - no podíváme se za jak dlouho to pojede. No super! Před chvilkou mi ujel a další jede až za hodinu.

Takže bus - ne!!! Tak zas pěšky. Já už se na to vyseru!! Aspoň si to zkrátím kolem řeky.

Du proti proudu a najednou uvidím koně. "Co tady děláš?" Krásnej kůň, ale komu patří? "Čípak si?" Má nádherný sedlo a uzdu. Najednou se ten kůň rozejde a protože mě  zajímá kam de, tak du za ním.

A najednou uvidím dívku. Někdo by řekl, že na ní není nic co by stálo za bližší pohled, ale mě i mého vlka něčím velice zaujala, což se tak často nestávalo. Většinou se dotyčná líbila buďto jednomu, a nebo druhému, tak se občas stávalo, že určitý jedinec měl dva partnery. Ale já byl ten jeden z milionu kterému se líbila stejná osoba, jako mému vlkovi. Občas se třeba stalo, že člověk je například homosexuál a vlk normálně heterosexuál. Já se zastavil. Někoho mi připomínala. Kůň šel přímo k ní a začal do ní šťouchat čumákem. Ta dívka se zavrtěla, pohladila toho koně a pak se zvedla do sedu, podívala se na mě a stuhla. Najednou se zvedla, vyhoupla se do sedla, pobídla koně do trysku a byla pryč.

Chvilku jsem tam stál, pak se bleskově přeměnil a vyrazil za ní. Když už jsem jí měl nadohled právě vjížděla bránou na nějaký pozemek. Tak sem si sednul na okraji lesa a přemýšlel sem odkud bych jí tak asi mohl znát. Stále jsem nemohl přijít na to odkud. A pak mi můj vlk jako záblesk nechal před očima vytanout můj sen, kde jsem byl na svém oblíbeném místě v lese.

Procházel jsem se a najednou jsem ucítil pach, který jsem ještě necítil. Byla to směs pomeranče, kvetoucí zahrady, trochu sladkého a nějaký náznak něčeho co se mi nepovedlo určit, nebo spíše jsem to nedokázal k ničemu přiřadit. Šel jsem po té pro mě neodolatelné vůni a všimnul jsem si ležící postavy u potoka.

Poznal jsem, že to byla dívka. Chvíli jsem jí pozoroval a pak jsem si přešlápnul, ale to jsem neměl dělat, protože asi uslyšela nějaký zvuk, posadila se a otočila se na mě. Chvilku jsem jí ještě pozoroval a jelikož nic nedělala tak jsem se začal pomalounku přibližovat, něco mě k ní strašně přitahovalo, ale najednou začala couvat, asi se bála.

Když se začala zvedat, tak mi došlo, že chce utýct, a tak jsem jí řekl, aby se nebála, že jí nechci nic udělat. Když se mě s údivem ptala jestli umím mluvit, tak se zakoktala.

A najednou mi to došlo. Ona mi rozumí.

"No víš nikdo kromě mé smečky mi nerozumí, tedy až teď na tebe." řekl jsem jí a v mém hlase byl trochu slyšet údiv. "A ccco mi chceš??" Tak touhle otázkou mě teda dostala. "Nic jenom ... " nedořekl jsem a ještě a ještě jsem domýšlel jak přesně zformulovat co mám na mysli. "Co?" "Mohl bych si k tobě lehnout??" docela mě zajímá, jak na to bude reagovat. "Nnnno aasi jo." Páni, vůbec jsem ani nedoufal, že by to přijmula. "Děkuji." Opět jsem se k ní pomalinku přibližoval, abych jí ještě nevyplašil a potom jsem si k ní lehl a položil si na její klín.

Bylo to tak příjemné, a když mě ještě ke všemu začala hladit a drbat na hlavě, prostě jsem to nevydržel a začal jsem rozkošnicky příst po vlčím způsobu. Jenže jakmile jsem začal vrnět okamžitě stáhla svojí ruku zase pryč. "Nepřestávej je to hodně příjemný." řekl jsem jí. "Dddobře. A jjak se vlastně jmenuješ??" Hmmm ..., tak žeby se už tak nebála?

"Avi."