Different Love

1. "Never say Never.."

EDIT

Jela jsem v autě, v uších sluchátka a přes hlavu kapuce. Hodně lidí by si řeklo že jsem Emo ale nejsem. Po jistá události která se mi stala jsem se zhroutila a uzavřela do sebe. Nechodila do školy a nevídala se s kamarády. Jako by se můj život zastavil.Nevnímala jsem nic, jen svou teplou postel. Zažívala jsem depresivní chvilky a měla noční můry. Ale už jsem se přes to začala dostávat.

Teď moje kapuce sloužila jako bariéra před okolním světem. Nikdo mi moc neviděl do tváře a mě to tak Vyhovovalo. Koho by taky zajímala vysoká bruneta s hnědýma očima.

Lucy si řekla že mám ze svého bývalého městečka špatné vzpomínky a proto jsme se přestěhovali. Žila jsem v New yourku, poblíž lesa. Teď se stěhujeme do Kalifornie. Musím říct že se změna už hodila. Žila jsem ve svém domě skoro 16 let takže vlastně skoro celej život.

Jeli jsem skoro tři hodiny  a mě se začínalo znovu chtít na záchod. Byla jsem si jistá že jestli si nedojdu na malou můj močálu exploduje.

"Lucyyyyyyyyyy??" Zakňučela jsem a vyndala si z uší sluchátka.

"Ani mi neříkej že se ti chce znovu na záchod." Zafuněla Lucy a dál se věnovala řízení. Asi mi nezastaví no.

"Ale noták!" Zanaříkala jsem a upřela oči na cestu po které jsme jeli.

"Vydrž to, už tam za chvíli budeme." Řekla a ukázala na GPS kterou teď křečovitě svírala v ruce. Já jsem té krabičce nevěřila. Ukazovala že tam budeme za 3 hodiny ale mě tady Lucy tvrdí že už tam budeme.

Vydala jsem zvuk který se podobal vzdechu a hučení a nandala si sluchátka.

"Tvůj bratr si taky nestěžuje a to je mladší!" Ups. Já se nezmínila o Jonatanovi. Puberťákovi kterému bylo čerstvých 15let.Lucy  adoptovala nás oba protože jsme doopravdy pokrevní sourozenci a aby toho nebylo málo, byly jsme nerozdělitelní. Teď je taky těžké nás rozdělit ale dřív jsme spolu chodili i na záchod a to bylo divný.Obzvlášť když se jednomu chtěli na velkou a ten druhej tam sním trčel dvě hodiny.Byl sice  o rok mladší  ale i tak se s ním dalo bavit.Hlavně o holkách a jejich partiích.Stejně jsem nikdy nepochopila proč mám retardované jméno jen já. Asi mi bylo souzeno stát se retardem. Mezitím co si Jonatan dával šlofíka já jsem se snažila udržet svůj močoví měchýř ve stejné poloze abych jeho obsah nevypustila na sedačku.

"Jsme tady!!" Zakřičela Lucy nahlas. Asi moc protože vzbudila Jonatana. Ten se ospale rozhlédl a pak se zase vrátil do říše snů. Lenoch jeden.

"Brácho nespi." Provokovala jsem ho a začala do něj šťouchat loktem.

"Ale já nespím."Zamumlal ospale a otočil se k okínku.

"To vidím" Vylezla jsem z auta a prohlédla si náš nový dům. Byl velký to musím uznat ale viděla jsem i větší.

Když Lucy odemkla vběhla jsem do domu jako namydlená střela a hledala záchod. Vůbec jsem si to neprohlížela, měla jsem jiné starosti. Záchod jsem našla asi až na čtvrtý pokus.

"Díky bohu" Zamumlala jsem a šla vykonat svou potřebu.

-------------------------------------------------------

Vyšla jsem z koupelny a šla do auta pro věci. Vzala jsem dvě velké tašky a šla si zabrat svůj pokoj. Vyšla jsme dřevěné schody do druhého patra a prozkoumávala všechny pokoje. Zamlouval se mi pokoj se zavřenými dveřmi. Sice jsem ho ještě neviděla ale něco mi říkalo že tohle bude můj pokoj.

Otevřela jsem pokoj a co nevidím. Jonatan sedí na posteli, v uších sluchátka a v rukou svíral knihu. Parchant jeden. Já mu dám.

"Jonatane!! Okamžitě vypadni z mého pokoje!" Začala jsem na něj řvát. Byla jsem vzteky bez sebe. Když se nudím a potřebuju pozornost Jonatan zase chrápe ale když dojde na vybírání pokojů,hraček nebo her, je hned vzhůru! Jonatan v klidu zaklapl knihu,protáhl se, vyndal si sluchátka a teprve potom na mě upřel  své hnědé oči které jsme měli stejné.

"Tvůj Pokoj? Já myslím že jsem tu by první.Vlastně počkej nemyslím, vidím to!" Odsekl a znovu se věnoval knize. Já se ale jen tak nevzdám.

"Jo a Jonatane?" Řekla jsem a samolibě se usmála.

"Hmm?" Zabručel zpoza knihy.

"Vý Lucy o tý tví párty na který ses ožral a vyspal se.."

"Nedokončuj to!!"Zavrčel a zaklapl knihu.

"Tak se laskavě pakuj z mého pokoje!"

"Nikdy!" To slovo 'Nikdy' mi dodalo odvahu a já udělala něco co my ten pokoj zaručeně dostane.

"LUCÝ?" Zavolala jsem a sledovala Jonatanův pohled který se měnil z Naštvaného na zoufalí. Hlavou jsem naznačila ať vypadne a on docela s radostí poslechl.

Když Lucy vtrhla do pokoje, já už se válela s časopisem na posteli. No vtrhla spíš si to ke mně ladným krokem nakráčela.

"Volala si?" Zeptala se a usmála se.

"Ano jen jsem ti chtěla říct že jsem si vybrala pokoj." Zalhala jsem a vítězně se usmála. Takovou prasárnu si Lucy řekne sám.

"Dobře" Když Lucy odešla po schodech dolů, do pokoje vletěl viditelně nasraný Jonatan a to jsem si užívala.

"To bylo naposledy co jsem ustoupil!" Zavrčel a posadil se na postel.

"Klidni hormony a prostě se smiř že já vždycky dostanu to co chci." Řekla jsem nezaujatě. Jonatan si jen odfrkl.

"A co bude až po tvim nebude? Hm? To ti někdo pořádně sundá hřebínek." Uchechtl se a odešel z pokoje.

"To se nikdy nestane" Zakřičela jsem za ním.

"Never say never!" Zašeptal a zhasl mi v pokoji.

Tohle je další díl. Omlouvám se za chyby. V příští kapitole to  plánuju trošku rozjet. Oni začáteční kapitoly jsou vždycky nuda tak vydržte ;-).