Different Love

5."Šelmičko"

Domu jsem dorazila docela brzo. Škola se hrozně táhla a já se divim že jsem to přežila. Jonatan měl ještě trening. Prý byl na těláku tak dobrej že ho hned přijali. Bez jakejkoliv zkoušek. Jo Jonatanovi to vždycky šlo. To já se radši moc neukazuju.

Lehla jsem si na postel a byla líná cokoliv dělat. A pak se to stalo. Úplně najednou jsem měla neovladatelnou touhu jít do lesa. Tížila mě na prsou jako obrovský kámen. Rychle jsem se zvedla a hodila na sebe sportovní oblečení a doslova vyběhla z domu. Čím víc jsme se blížila tím ta touha zesilovala. Nechápu co to se mnou je.

Doběhla jsem na vyšlapanou pěšinku. Veškerou zem pokrývalo jehličí a listí. Les hrál barvami a já se konečně cítila spokojeně... To bylo divný. Jako kdybych neměla na vybranou. Buď jít do lesa nebo zemřít.

Hluboce jsem se nadechla a rozběhla se. Moje kroky se rozléhali a ze stromů vzlétali ptáci. Poslouchala jsem přírodu a ostatní nevnímala. Jen moje pravidelné kroky, výdechy a nádechy. Tohle jsem byla já. Najednou jsem si připadala tak volná... Do tý doby než jsem do někoho vrazila. 

"Au" Zahudrovala jsme protože jsem spadla na zadek. 

"No tebe bych tady nečekal" Zasmál se hlas nademnou. Otočila jsem hlavu a podívala se přímo do Heatových divokých očí. Fascinovali mě. Jak jsme si tak hleděli do očí, zapomněla jsem co je za den, kolik je hodin i jak se jmenuju.

Zatřepala jsem hlavou a zvedla se. Oklepala jsem si špínu z kolenou a pořádně se zaměřila na Heata. Tentokrát celého. Heat na sobě měl kraťasy jež mu ležérně obepínali boky a bílé tílko které mu ještě víc vyrýsovalo jeho postavu. 

"Co tady děláš? Jak ses tu vzal?" Začala jsem vyslíchat. Měla jsem totiž dost velké podezření že mě ten kluk sleduje. Ach ta moje paranoja.

"Spíš co tu děláš ty? Já sem chodím běhat protože tady obvykle nikdo není a taky to mám blízko domů" Poukáže prstem obráceným směrem odkud vyběhl. V hlavě se mi vynořila otázka. Jak jsem se tady vzala. Ani si moc nevzpomínám že bych bežela daleko.

"Aha to je jedno stejně jsi do mě vrazil!" Obvinim ho a dám si ruce v bok. Heat se zasmějě. Ano opavdu se mi směje. Nadzvednu jedno obočí a bojovně našpulim rty.

"To ty jsi do mě vrazila šelmičko" Zavrní a sjede mě pohledem. Ten pohled je tak intezivní že mi z toho naskáče husina. Nechápu co to se mnou dělá. Něco ve mně se k němu chce přitulit a dělat sním vše úplně vše a ta druhá moje část ho chce odstrčit a jít si po svých. 

"Neříkej mi šelmičko!" Procedím skrz zaťaté zuby a zatnu své malé pěstičky. 

"Mě se to líbí. Tobě snad ne?" Zavrní až příliš blízko mého ucha. Odskočím do něho a přeměřím si ho naštvaným pohledem. On si ale nedá pokoj a znovu ke mě přistoupí. Takhle to zopakujeme až zády narazim do stromu.

"Alenoták. Šelmičko. Neříkej že to nechceš" Zavrní mi u krku a přisaje se na něj. Bráním se. Fakt že jo ale stejně mi unikne jeden neposedný sten.Usměje se mi do krku. Víčka se mi sama spustí dolů a já znovu vzdychnu. Jako střela mě vrtí zpátky do reality Heatovi ruce které jsou na mých bocích a putují dál. Odstrčím je  od sebe a obejdu ho.

"Ale noták šelmičko "zakňučí a upře na mě svoje kukadla která jsou plná odhodlání a chtíče. heh ten si myslí.

"Nejsem žádná šelmička!" Štěknu. V tu chvíli se jeho pohled změní. Je v něm obdiv,nepochopení a dokonce i respekt? Chtíč je ta tam. 

"Dobře ale nevidíme se naposled šelmičko.." Zašeptá a je pryč. Ještě jsem stihla zahlédnout zlobivé plamínky v jeho očích. Povzdechla jsme si. Už chci jít jenom do postele a nikam jinak....

Tak jsem se konečně dokopala k tomu abych napsala další kapitolu. Já vim jsem hozná ale znáte to. Chvíli máte plno napadů a pak vůbec nic.  :D  Opět se omluvám ale když píšu tak tam mám občas hrubky -_- :D