Osamělost a všude samý smích na jen pláč a bolest ze sklámaní. Ta osamělost je strašná vím co pomůže tak proto sahám,sahám pro želetku z chladného kovu co mi pomůže od toho reálného bytí a zase udělám jen další hluboký tah což se mi líbí pomáhá mi ta jedinečná vůně co mi
teče z ruky krev cítím tu železitou vůni cítím též ospalost a mdloby a usinam do světa bez noční mury tímto utikam před bolesti a před smutke, osamělosti ale před lidmi co mi nerozumí a ani nechtějí porozumět. Ale stejně se zase probudím a budu zase v tom samém světě kde je jen utrpení a falesnost lidi, občas si říkám že zemřít by bylo lepší než být tady kde jsou jen sobci a zamýšlený lidi.
Ahoj zkouším něco co jsem ještě nedělal tak doufám že nadále to bude lepší a lepší teď je to sice hrůza ale nevzdam to dokud to nebude stejně dobré jako některé příběhy toť je jen začátek .
