Byl mrazivý podvečer a město Londýn se pomalu nořilo do tmy. Na břehu řeky Temže, jenž se leskla ve svitu měsíce jako stříbrná stužka, stála nehybná postava zahalená od hlavy až k patě v temně rudém plášti, který se vlnil ve vlahém letním větříku. Její pohled se strnule upíral k obzoru a zdálo se jakoby očekávala společnost.
Konečně se pohnula. Hlava zakrytá kápí se pomalu obrátila směrem k řece a pátravým pohledem začala prozkoumávat její dnes neobvykle rozbouřené vody. I v matném světle petrolejových lamp mohl náhodný pozorovatel podle štíhlé siluety a ladných křivek jednoduše poznat, že se pod červeným pláštěm skrývá žena, či spíš ještě dívka. Měsíční svit dopadající na její obličej umožnil vyniknout jejím ostře řezaným lícním kostem, které ještě více umocňovaly tvrdý pohled jejích tmavě zelených očí, v nichž se zrcadlily neklidné říční vlny, jenž omývaly travnatý břeh jen kousek od dívčiných bosých nohou. Byla to tvář zabijáka.
Dívka najednou zvedla pomalým táhlým pohybem ruce k tmavé noční obloze, která byla ten večer zcela beze hvězd. Bouřkové mraky se hnaly od západu spolu se studeným větrem a zabarvily obzor do inkoustově modré. Blesky křižovaly oblohu a hrozilo, že brzy uhodí do nějakého ze spousty stromů, které lemovaly nábřeží Temže. Rudá kápě spadla na útlá ramena, když jí dívka prudkými pohyby setřásla z hlavy a na její záda se rozsypaly pramínky hustých zrzavých vlasů, které sahaly téměř až na zem, když zaklonila hlavu. Hlasité křupnutí, jenž se ozvalo vzápětí a protnulo ticho večerního velkoměsta, muselo být slyšet na kilometry daleko .
Její hlava pak zůstala viset nepřirozeně na stranu. Na trávu vedle postavy v plášti začala odkapávat hustá tekutina, která měla barvu té nejhezčí růže v sadu. Barvu krve.
ČTEŠ
Slečna Ellis a červený plášť
Short StoryLondýn 1897. Klidný a vesměs nudný život obyvatel narušuje sériie podivných vražd. Ohavně znetvořená těla nebohých obětí jsou nacházena po celé metropoli a ve městě vládne atmosféra strachu a nedůvěry. Zdá se, že vrah zabíjí zcela náhodně a me...
