Markéta se se strachem v očích otočila na Williama. Ten se ušklíbnul posilněn silným, kořeněným vínem a odsunul stoličku na níž seděl. Za to Markéta jakoby k ní byla přilepená. Snažila se znovu stát neviditelnou. Tu, jež všichni celý život přehlíželi. Nešlo to, zrovna teď musela být středem pozornosti. William se uklonil a nabídl jí rámě. Markétě se klepaly ruce a myslela, že se neudrží na nohou, když pomalu vstala. Will dělal o dost větší kroky než ona a nedbal na ni. Za nimi šlo ještě několik lidí, několik rodinných přátel. Zaslechla lorda Thomase, jak povídá Willovi o plození zdravých synů. O tom, jak se jí má zmocnit, aby na ní ráno byly vidět stopy jejich noční aktivity. Většina hostů se však přesunula na nádvoří. Vše se chystalo na průvod s krvavým prostěradlem.
Vešli do jejich společné komnaty. Už ve dveřích zahlédla Markéta kněze, jak jim světil postel. Ostatní kmotry a tetky se předstihovaly, která zná nejlepší způsob, či rituál k zajištění plodnosti. U postele stála baba shrbená jako hůl a jistým způsobem vkládala pod prostěradlo stébla slámy, na sloupy u postele byly zavěšeny různé kovové předměty a celá místnost voněla až příliš těžce po bylinách.
Jakmile zahlédli novomanžele, baba i kněz se klidili ven z pokoje. A Markéta s Williamem osamněli.
„Musím se ještě připravit a vy také," pronesl Will aniž by se na Markétu podíval.
„Proč jste najednou tak odtažitý, zrovna teď?" Znovu si pohlédli do očí.
„Být vámi, raději se připravím na svatební noc, než na laškování s mým bratrem," opět zahořkle odsekl.
„Tak o to tu jde? Williame já ale..," už to nestihla doříct. Will v mžiku a rázně odkráčel z pokoje a řádně za sebou bouchnul dveřmi.
Kdyby sis to alespoň nechal vysvětlit. Myslela jsem, že naši svatební noc zkusím nějak přežít. Myslela jsem, že se tě naučím respektovat a mít ráda. Nepopírám, že k tobě něco cítím, však mohu ti to po tomhle říct?
Do pokoje přišla služebná se zbrusu novou, bílou noční košilí. Pomohla Markétě ze svatebních šatů a následně se obléct do košile, jež zapnula až ke krku. Vlasy Markétě rozpustila a rozčesala. Hned jak odešla, vstoupila porodní bába. Trochu kulhala na pravou nohu.
„Lady, lehněte si na postel," ukázala hlavou. Přitáhla s sebou malý váček, ze kterého vytáhla nádobku s nažloutlým sádlem. Pořádnou vrstvu si nabrala a rozetřela po dlaních. Markéta udělala, jak bába řekla. Lehla si a hleděla na nebesa jejich postele. Snažila se myslet na něco jiného. Najít alespoň jeden bod, na který by se mohla soustředit a odprostit se od reality. Porodní bába něco zabrblala pod nosem, a pak Markétě hrubě roztáhla a pokrčila nohy, noční košili jí přetáhla přes hlavu. Markéta se modlila, ať tohle trápení už skončí. Zase se cítila potupně. Ucítila tlak a mírnou bolest v pánvi. Žena do ní vsunula nejprve jeden, potom dva prsty. Kontrolovala, zda je nevěsta stále panna. Markéta byla zaťatá a to jí způsobovalo v podbřišku a níže velké bolesti. Což byl také následek toho, když pomyslela, že za pár minut se jí bude zmocňovat její manžel a bude to bolet ještě dvojnásobně více. Stařena skončila. Ruce si otřela do zástěry a dala nádobku zpět do váčku. Bez jediného slova odešla z komnaty.
Markéta vyletěla z postele jako střela. Slyšela za dveřmi hlasy. Když k nim přitiskla ucho, zaslechla jejího otce, matku, ba dokonce i Williama a slova porodní báby.
„...můžu se zaručit, Vaše lordstva, že je novomanželka neposkvrněná," rozeznala jen konec věty. Nepřeslechla ani švitoření a souhlasné mručení Edmunda, a pak přání Williamovi dobrého zdaru, k čemu si už Markéta mohla odvodit. Nenápadně přeběhla k oknu a předstírala, že ji velmi zaujaly první padající vločky.
ČTEŠ
Hříšná žádostivost
Historische Romane„Poddáte se mi konečně?" Ona se jen usmála a řekla: „Bez lásky je to jen prázdný prožitek. A to se nezměnilo a nezmění." - Příběh, odehrávající se v době krutého středověku, vypráví život dvou sester, jež jsou nuceny se rozdělit a okusit tak hořkost...
