Po obědě jsem začala trénovat Sílu. Snažila jsem se zvedat prázdný talíř nad postelí, kdyby náhodou spadl, aby se nerozbil. Nedařilo se mi to. Talíř se ani nezvedl z postele. ,,Co dělám špatně?"zašeptala jsem. Nadechla jsem se a vydechla. Nádech a pak pomalý dlouhý výdech. Zklidněná jsem natáhla ruku. Podařilo se mi talíř zvednout tak deset centimetrů do vzduchu, než mi znovu spadl. Usmála jsem se. Talíř se mi už znovu zvednout nepodařilo, ale ze svého úspěchu jsem byla nadšená a tak jsem toho nechala. Vzala jsem do rukou meč a začala s ním máchat ve vzduchu. Pak jsem se zarazila. Na co si tu hraju? Mám se starat o Anakina a ne se cvičit na rytířku Jedi! Vypnula jsem meč a schovala ho do skříně pod hromadu oblečení. Vyšla jsem z pokoje a znovu se vydala hledat Aniho pokoj. A měla jsem štěstí. Narazila jsem na Aniho hned na chodbě. ,,Ahoj. Jak se máš? Stýská se ti?"vychrlila jsem ze sebe. Za chvíli bych si za svou otázku nejraději nafackovala. Samozřejmě, že se mu stýská! ,,Promiň. Je to tu pěkné, že?"omluvila jsem se a objala ho. ,,Je tu trochu zima, ale líbí se mi tu,"odpověděl. ,,Co jsi tady zatím dělal?" ,,Qui-gon mi ukázal světelný meč. Chce mě představit radě Jediů." Usmála jsem se. ,,To je dobře." Taky se usmál. ,,Už musím. Tak ahoj, Padmé." Zamával mi a vydal se chodbou pryč. ,,Ahoj,"řekla jsem a vrátila se do svého pokoje. Potom jsem si lehla na postel a celé odpoledne se snažila znovu zvedat talíř. Někdy se to povedlo, někdy ne. V osm hodin jsem toho nechala, snědla večeři (bramborovou kaši a plátek opečeného masa) a prakticky okamžitě usnula. Ve snu jsem byla opřená o kovovou zeď. Chladný lesklý kov mě studil na zádech. Zuby mi drkotaly zimou. Třásla jsem se. Chlad. Zima. Odtáhla jsem se od ledové zdi. Místnost byla malá a stěny byly z kovu. ,Jako lednička,'blesklo mi hlavou. ,,Jako lednička,"zašeptala jsem nahlas. Můj dech se změnil v obláčky páry. Objala jsem se pažemi a poskakováním na místě se snažila zahřát. Nepomáhalo to. Vyčerpáním jsem se stulila do klubíčka a tiskla se k rohu místnosti ve snaze se aspoň trochu zahřát. ,,To už i Tatooine byla lepší,"zamumlala jsem a sledovala obláčky z mého dechu, jak stoupají vzhůru. Moje oči se zarazily na tmavé postavě stojící nade mnou. Leknutím jsem nadskočila a natlačila se zády na stěnu. ,,Neboj se." Ten hlas jsem znala. Byl to Obi-wan. ,,Obi-wane. Kde to jsme?"zakňourala jsem strachem a chladem. Přiložil si prst na ústa. ,,Pšššt." Natáhl ke mě ruku a objal mě. Než jsem stačila něco udělat, přitáhl si mě blíž a políbil mě. Byl to nepopsatelně příjemný pocit. Rty měl horké, hladké a jemné. Probudila jsem se celá zpocená. Natáhla jsem se pro sklenici vody na nočním stolku. Namočila jsem v ní prsty a přiložila je na zarudlé tváře. ,,Byl to je sen,"špitla jsem. ,,Jen sen..."
ČTEŠ
Star wars I. (příběh Padmé)
Random!!Dočasně pozastaveno!! Tohle je první díl Star wars z pohledu mnou vymyšlené postavy jménem Padmé - osmnáctileté dívky s dlouhými hnědými vlasy a tmavě zelenýma očima, která přišla o rodiče kvůli Darth Sidiousovi. P. S.: Děj nemusí přesně odpovídat...
