Den co den se dívala světu do očí a toužila po tom, sestoupit na Zemi. Vidět lidi, slunce blíž a přírodu, zvířata...
Radost už se však jednou otce ptala. Ten však nesvolil.
,,Radosti, dcero má, když sestoupíš na Zemi, navždy tě ztratím, neztratím tě však jenom já, ztratí tě i lidé. Radosti, jsi pro svět velmi důležitá, ty nikdy nesmíš odejít, zničila bys vše."
Byla odpověď na jakoukoli Radostčinu otázku na toto téma. Před palácem, kde Radost žila, měli vysoký, mohutný strom. S chutí na něj vylézala do výšek, kdykoli měla možnost. Hlavně při západu slunce, ten milovala. Nebo při vzpomínání na Valku, která jí též, již dávno opustila.
ČTEŠ
Radost
AléatoireRadost - největší vládkyně lidských emocí. By: Euforie Lirethová 20.12.2015 Příběh vypráví o zrození dvou dětí Života. Syna Tamiána a dcery Radosti. Radost je pro lidi a Život velmi důležitá, proto je nepřijatelné jí ztratit. Radost chce však alesp...
