Vánoce [HP Fanfikce]

Vánoce

Remus zvedl balíček k uchu a zatřepal s ním. Cítil, jak se něco uvnitř hýbe, ale nevydávalo to téměř žádný zvuk. Muselo to být něco měkkého, nějaké oblečení, možná svetr. A pokud to bude svetr, bude určitě od paní Weasley, Sirius už pletení dávno vzdal. Od té doby, co se jí všechny děti rozuzekly z domu, má až příliš volného času. A když se paní Weasley nudí, tak plete.
Remus položil dárek zpět do klína a začal opatrně odstraňovat balicí papír. Tohle Siriusovi vždycky vadilo, i když nic neříkal. On byl strašně nedočkavý a balící papír roztrhal během sekund. Na svůj věk byl občas pořád jako dítě.
Remus odstranil papír. Na klíně mu teď ležel velký červený ručně pletený svetr, s vyšívaným R vpředu. Jednoznačně práce paní Weasley. Sirius jej sledoval s jiskrou v oku.
"Zkus si ho."
Remus jej natáhl na svoji košili a na Siriusově tváři se objevil úsměv.
"Líbí?"
"Není špatný." Remus znalecky zakýval hlavou.
On svetry miloval, měl jich ve skříni alespoň 20. Podíval se na Siriuse. Jeho úsměv se ještě rozšířil.
"Upletl jsem ho sám!" hrdě se poplácal po hrudi.
Takže to nebyla paní Weasley. Remus se usmál.
"Děkuju."
Letmý polibek na rty. Sirius se usmál.

Sirius miloval Vánoce. Byl schopný stávat v pět, i přes to, že si rád pospí, jen aby si mohl co nejdřív rozbalit dárky. I ve svých pětapadesáti letech si stále zachovával svoji dětskost.
Na schodech se ozvaly kroky. Mladý Teddy se pomalu šoupal do dolního patra s magicbookem v ruce. Jeho vlasy měly unavený odstín fialové a kruhy pod modrýma očima naznačovaly, že na svém počítači seděl dlouho do noci.
"Růženka se probrala." ohlédl se Remus.
"Podívej, co mi tvůj táta dal na Vánoce!" Sirius zamával rukama nad hlavou a začal ukazovat na svůj nový černý svetr s velkou bílou kostí na hrudníku a několika malými hvězdičkami v pozadí. Výraz v jeho obličeji odrážel výraz desetiletého dítěte. Dokonce i část jeho vrásek jakoby v tom momentě zmizela.
Teddy sešel poslední schod a zamířil ke stromečku.
"Zbylo tam něco i pro mě?"
Zaklapnul magicbook a klekl si. U stromečku na něj čekaly tři balíčky, jeden o něco větší než zbylé dva.
"Tak šup! Rozbal je!" popohnal jej Sirius.
Teddy si zívnul a promnul oči. Ještě byl pořád vcelku unavený, teprve se probral a spát šel až v jednu. On, Victoire a James si chatovali přes kouzelnický net téměř celou noc. Povídali si o Vánocích, o holkách, ve Victoirině případě i o klucích, a na chvilku se k nim dokonce připojil i strýček Harry, aby popřál šťastné svátky.
Remus si syna prohlédl.
"Zase jsi byl na tom počítači až do noci? Za mých mladých let...."
"Jste si vystačili se sovami a papírem a dny čekání na odpověď, já vím, tati. Ale když tohle je mnohem rychlejší a můžete spolu i mluvit."
Teddy ukázal směrem k počítači. Sirius se jen usmíval. On byl vždycky víc na jeho straně a nebýt Remuse, byl by Teddy dopadl jako strýc Dudley, když byl mladší. Sirius svého syna miloval a snesl by pro něj i modré z nebe, kdyby si usmyslel.
Remus po Siriusovi hodil kázavý pohled.
"Tak šup, rychle rozbaluj než si táta vzpomene i něco jiného, co by ti měl vytknout."
Teddy nejdřív vytáhl ten největší dárek. Byla na něm maličká cedulka s nápisem "Teddymu - strýček H". Rozvázal velkou mašli a papír se odbalil sám. Před ním teď stálo nádherné nové černé koště. Teddy se zaradoval. Byl to nejnovější Nimbus. S tímhle bude ve škole určitě středem pozornosti.
Druhý dárek byl ze všech nejlehčí. Obsahoval svetr s motivem vánočních gryfů a jmelí a pár sladkostí. Ten byl od Tonksové. I když byla pouze náhradní matkou pro jeho otce a teoreticky "nebyla" Teddyho matka, každé Vánoce a narozeniny mu posílala spoustu sladkostí. Teddy ji měl rád, jako tetičku. A koneckonců to byla ona, kdo mu dal ten nejlepší dárek ze všech - být metamorphagus. Mohl si měnit barvu vlasů, očí i pleti dle libosti, když měl otec své dny, stále s ním mohl zůstávat v podobě zvířete, aniž by se bál, že by mohl přijít o život. Ve škole zase dokázal napodobovat neoblíbené učitele a dělat si z nich legraci.
Poslední dárek byl o něco menší, než ten předchozí. Byl obalený žlutou mašlí s cedulkou "pro našeho syna". Vevnitř se ukrývala velká fotografie snad celé Teddyho rodiny. Byli tam tátové, strýček Harry s tetou Ginny a dětmi, strýček Ron s tetou Hermionou a jejich dětmi, všichni Ronovi sourozenci se svými rodinami a dokonce i Tonksová. Někdo se na něj z fotky usmíval, někdo mu občas zamával a strýček George na něj dělal obličeje.
Druhou věcí, kterou od otců dostal, byly Bajky Barda Beedleho.
"Jako mladší jsem tu knihu miloval a je načase, aby sis ji oblíbil i ty." usmál se Remus.
Teddy zářil nadšením. Všechny dárky byly se mu moc líbily. Hlavně se nemohl dočkat, až bude moct otestovat svoje nové koště.
"Díky tati.... a tati."
"A teď mazej posnídat." Remus podrbal syna na hlavě a začal mu upravovat ofinu, "Nebo raději už počkej do oběda, vždyť je skoro půl jedenácté."

***************************

Remus se chytil za hlavu. Zakymácel se a když se chtěl opřít o stůl, aby nespadl, shodil na zem dvě zavařovací sklenice. Sirius vzhlédl od své knihy.
"Co se děje?"
"Moje proměna.... Dneska je úplněk a já na něj úplně zapomněl."
Sirius zaklapl své čtení, přiskočil k Remusovi a zachytil jej zrovna v okamžiku, kdy se mu podlomila kolena.
"Teddy! Odemkni sklep! Táta se zase mění!" zakřičel.
Teddy sprintem seběhl schody a utíkal Siriusovi otevřít dveře, zatímco on vedl Remuse. Sešli dolů po točitém schodišti, okolo nich se samy od sebe rozsvěcovaly pochodně. Teddy vytáhl velký klíč a odemknul kovové dveře. Před nimi se otevřela středně velká místnost bez jakéhokoliv nábytku. Neměla žádná okna a každá ze stěn byla pokryta nespočtem škrábanců a odřených míst. I dveře měly zevnitř několik prohlubní.
Sirius posadil Remuse do opačného rohu od vchodu.
"Můžu být tentokrát s vámi?" zeptal se Teddy.
Sirius si jej změřil pohledem.
"Tak dobře. Ale dávej na sebe pozor. Víš jaký je táta nevrlý, když nemůže najít východ."
Jen co to dořekl, stál před ním malý jezevec, se zářivě modrým pruhem na zádech.
Remus zastonal. Tesáky se mu protlačily přes dásně a vytlačily lidské zuby ven. Zorničky se mu zúžily to štěrbinek. Na rukou se mu prodloužily drápy a drápy mu začaly projíždět také špičkami ponožek. Sirius k němu rychle přiběhl a sundal z něj svetr, který mu ráno daroval. Vyhodil jej před dveře, zamknul a klíč schoval pod sérii strategicky umístěných cihel.
Remusovy žebra začala praskat, lámat se a přetvarovávat se. Celý se zkroutil, když se mu vykloubily kotníky, jen aby se mu hned poté nahodily zpět. Tlapy na nohou už roztrhaly ponožky, oblečení se měnilo v cáry, zatímco se Remus, neschopný jakéhokoliv zvuku kvůli přetransformovávání hlasivek, svíjel v klubku na holé zemi. Obličej se mu protáhl do čumáku a jeho tělo sebou konečně přestalo škubat. Rozdýchával zbytkovou bolest.
Z opačného rohu místnosti se k němu pomalu začal blížit obrovský černý pes, následován malým jezevcem. Remus zvedl hlavu a v mžiku oka stál na všech čtyřech. V jeho zvířecích očích se lesklo světlo dvou pochodní, které zabraňovaly, aby v místnosti byla černočerná tma. Zavil. Teddy nikdy neměl rád, když otec vyl. Tón toho zvuku se mu zařezával pod kůži a připomínal mu, že člověk není na vrcholku potravinového řetězce. Když býval malý a Sirius mu ještě nedovoloval zůstávat za úplňku s nimi, slýchával Remusovo vytí až do svého pokoje. Nahánělo mu hrůzu. Vždy se přitulil ke svému medvídkovi, přetáhl si přikrývku přes hlavu a snažil se co nejrychleji usnout.
Remus začal vrčet, rozhlížel se okolo sebe a snažil se najít cestu ven. Rozběhl se a plnou silou narazil do kovových dveří. A pak ještě jednou. Běhal dokola po místnosti, máchal okolo sebe tlapama, nabíhal do zdí. V jeho hlase byla slyšet zuřivost a touha dostat se na svobodu. Vyl, škrábal do dveří a zdí, shodil na sebe pochodeň a narážel do zdí. Na jeho čele se objevil stroužek krve, drápy sedral až na kůži, takže za sebou nechával krvavé stopy a rány na tlapách a hrudníku taky nevypadaly pěkně.
Tichošlápek se na něj už nevydržel dívat. Začal štěkat a probíhat z místa na místo. Upoutal Remusovu pozornost, přesně jak chtěl.
Mladý jezevec seděl v rohu a čekal, až se vše uklidní.
Remus psa pozoroval. Kulhajíc na jednu tlapu se k němu přiblížil a začal jej očichávat. Ten pach mu byl povědomý, jako by ho znal. Tichošlápek si stoupl na zadní a vlkodlaka povalil na zem. Začal jej olizovat a tulit se k němu, jako by mu říkal, ať si přestane ubližovat.
Teddy vyhodnotil situaci jako bezpečnou. Přecupital místnost a zastavil se až těsně u dvojice. Velký černý pes se mezitím uvelebil po vlkodlakově boku a spokojeně mručel. Teddy si lehl mezi ně. Tichošlápek jej olíznul. Remus oddechoval a teprve teď se ozvala bolest ze všech zranění, velká popálenina na jeho zádech pulzovala. Ležel v klidu, občas se mu obličej zkřivil nově objeveným rozbolavěným místem.
Teddy měl pocit, jako by jej sledoval, ale v šeru jen jedné pochodně to bylo těžké určit. Přitulil se k otci a zavrněl. Mám tě rád. Jeho táta byl vlkodlak, příšera, monstrum. Ale on jej miloval celým svým srdcem a nikdy by ho za jiného nevyměnil. Remus jako by to vycítil a něžně se drobného jezevčího mláděte dotknul čumákem. Tichošlápek spokojeně přivřel oči.