Shut Up Princess

4. Odemčeno

Nevěděla jsem co mám dělat. Protiví se mi jeho chování. Dělá si ze mně loutku, ale já nejsem hračka, teda nechci být. Všechno tohle musí být jen špatný sen. Jenže není. Neprobudím se doma, ve svém bledě modrém pokojíku. Budu tu trčet měsíc s uchýlným člověkem.

,,Madylon, oběd." zaťukal mi na dveře. Po tom incidentu se jen vítězně zašklebil a odešel. Byla jsem na sebe naštvaná, jak jsem to vůbec mohla říct?

,,Jsem Mady a nemám hlad." odpověděla jsem klidně a dál seděla na parapetu a četla si. V tu ránu prudce otevřel dveře až jsem leknutím nadskočila.

,,Můžu ti říkat jak chci a buď se půjdeš najíst dobrovolně nebo to do tebe narvu násilím!" zvýšil hlas a nesnažil se zakrýt svoji podrážďenost.

,,Tak aby bylo jasno, jsem Mady a řekla jsem dost jasně, že nemám hlad, tak nemám hlad" teď jsem křičela i já. ,,A byla bych ráda kdyby jste odešel, abych si mohla užít zbytek dne čtením, když už jste mi dopoledne skazil." vykřičela jsem na něj. Byl překvapený, ale jeho reakce mě překvapila. Odešel. Díky bohu.

Nejsem ten typ člověka co by se bál říct svůj názor, ale jsem hodně stydlivá takže mi to dá i celkem nervů svůj názor někomu zdělit.

Celý den jsem strávila čtením. Když už se stmívalo někdo zaklepal na dveře. Otevřela jsem, ale nikdo tam nestál. Dole na zemi byl tác s jídlem. Opatrně jsem ho vzala, abych nevylila džus ve skleničce a položila ho na stůl.

Pod talířem se dvěma sendviči jsem si všimla poskládaného papírku. Rozložila jsem ho a moje oči začaly číst jednotlivá slova.

Pokud miluješ nemůžeš prohrát. Prohraje ten, který se drží v lásce zpátky. A já nikdy neprohrávám!

Musela jsem se nad tím uchechtnou, taková kravina. Vzala jsem si sendvič a s chutí jsem se do něj zakousla. I přes to, že jsem byla vyhladovělá, jsem si vzpomněla kdo to připravoval, tak mě ta chuť na jídlo přešla. Položila jsem tedy sendvič zpátky. Chtěla jsem si dát sprchu, abych setřásla jeho doteky, které na sobě pořád cítím, ale to by znamenalo, že musím jít za ním. Otevřela jsem dveře a neměla jsem potuchy kde by mohl být, tak mě napadla snad ta největší blbost na světě.

,,Harry?" zeptala jsem se do tiché chodby a doufala, že se mi naslytne odpovědi. Marně.

,,Harry?!" zkusila jsem to znovu, tentokrát o něco hlasitěji.

Z místnosti na proti mého dočasného pokoje se ozvaly kroky. Nervozita polila celé mé tělo.

,,Ano princess?" zeptal se mile. Až moc mile.

,,Chtěla bych si dát sprchu " zašeptala jsem se skloněnou hlavou.

Harry mi chytl bradu mezi palec a ukazováček a donutil mě se na něj podívat a pak řekl : ,,Dobře vem si oblečení a já ti donesu ručník."

Vzala jsem si věci na převlečení a následovala Harryho už s ručníkem do koupelny.

Zavřela jsem za sebou dveře a svlékla jsem se. Vlezla jsem si do sprchového koutu a užívala jsem hřejivé kapičky, které dopadaly na mou bledou kůži, když v tu ránu někdo vešel domístnosti.

Do prdele, zapomněla jsem zamknout!