Dark night

Je noc, přesněji půl jedné v noci a já jsem venku, úplně sama.

Jmenuji se Emily a co vlastně dělám v tuhle pozdní hodinu jen tak sama venku? Pohádala jsem se s rodiči ohledně jedné párty u mojí kámošky na zahradě. Všichni ze školy na párty budou, jenom já tam nesmím. Moje rodiče se o mě bojí, i když jim milionkrát říkám: "Mami, tati, já na sebe dám pozor, slibuji." asi to nestačilo a pro mě zákaz vstupu na párty nadále trvá. Tak kdo by na mém místě z domova na chvíli neutekl, aby s pročistil hlavu?

Za normálních podmínek bych sama v noci ven nešla, ale teď mám hlavu plnou rodičů a párty, že ani nemyslím na to, co by se mi mohlo stát.

Jen tak jdu a přemýšlím, jak se na tu oslavu dostat a když se otočim přes rameno dozadu, vidím postavu v černém kabátě jak se pomalu, ale jistě trmácí za mnou. Přestala jsem myslet na párty a rodiče a v hlavě mi začali kolovat myšlenky typu: "Co budu dělat?" "Mám začít utíkat nebo dělat, že se nic neděje?" "Třeba jde jen stejným směrem jako já." Začla jsem panykařit a utíkat. Běžela jsem dál do tmy, když najednou přede mnou stála ta jistá osoba, co šla před chvílí za mnou. Všimla sem si jí pozdě a v plné rychlosti jsem do ní vrazila. Podle toho, že já byla v tu ránu na zemi a on se ani nehl, jsem usoudila, že je to muž. Seděla jsem na studená zemi a prosila do tmy, aby mi ten dotyčný nic neudělal.

Temná postava muže se ke mě sehla a ja měla poprví možnost se kouknout, kdo to je. Nahlédla jsem pod kapuci jeho kabátu a s radostí jsem zjistila, že je to můj nejlepší přítel Thomas. Nechápu jak jsem ho nepoznala dříve. Nevypadal nadšeně, že mě tu takhle vidí, ale já ho stejně objala, určitě musel slyšet kámen, co mi spadl ze srdce.

"Co tu děláš?" Zeptala jsem se ho. Už jsem byla docela v klidu.

"To bych se měl ptát já, co tady děláš ty?" Odseknul do tmy. Nezněl moc sťastně, já naopak ano, byla jsem štěstím bez sebe, že je to on a ne někdo jiný.

"Rodiče mi zakázali jít na oslavu u Veroniky, tak jsem si musela trochu pročistit hlavu."

"A to jsi ani nepřemýšlela, co by se ti mohlo stát?!" Zlobil se, ale tohle jsem si nemohla nechat líbit, není to můj otec. Thomas byl vždycky takový. bál se o mě a před vším mě chránil, já naopak chtěla stále zkoušet nové věci.

"Popravdě, přemýšlela jsem jen nad tím jak se dostanu na párty. A nekřič na mě, nejsi máj táta." Už sem se na něj taky zlobila.

"Promin." Řekl a objal mě. "Půjdeme domů, musíš se vyspat."

Už jsem nic neřekla, jen vstala a šli jsme spolu domů. Doprovodil mě až k oknu, ze kterého jsem před tim vylezla a pak šel sám do svého domu, bydlel naproti v ulici.

Zalezla jsem do postele a po chvíli usla. Zdálo se mi o dněšním zážitku, kroutila jsem se a s trhnutím jsem se probudila. Řekla jsem si, že už tohle nikdy neudělám, i kdyby mi toho rodiče zakázali sebevíc. Dostatečně jsem se poučila. když jsem se uklidnila, zase jsem usnula.

Na párty jsem stejně nemohla, ale byla jsem s tim nakonec i smířená.

Nikdo až na Thomase o mém nočním výletu nevěděl, slibil mi, že nikomu nic neřekne. A mě hlavou stále vrtalo co Thomas dělal tu noc venku. Ptala jsem se ho, ale jen odpověděl ať to nechám být. Třeba mě jen hlídal a chránil jak on to umí. Nelituji, že ho znám.