Game Over (CZ FNAF Fanfikce)

1.část

Příběh z mého blogu http://welcometonightmare.blog.cz/

-

Světla zhasla, zvuky utichly, úvodní obrazovka zmizela. Počítač hnědookého kluka byl násilně vytržen ze zásuvky.

,, Zítra píšeš písemku, jdi se okamžitě učit!" 

Vyjekla jeho matka, v ruce svírala kabel od počítače a zabodávala do něj své rozzuřené oči. Kluk zakoulel očima a sedl si na postel s učebnicí v ruce.

,, Nemůžu... Fakt si nemůžu ani na CHVILKU zahrát?!" Procedil mezi zuby a sledoval, jak jeho máma odchází pryč z pokoje.

,, Ano, můžeš. Ale jestli zítra bude jiná známka než jednička, zapomeň na dovolenou u moře..." práskla dveřmi, až se horní police na knihy otřásly.Kluk naštvaně otevřel učebnici a začal číst o atomech a molekulách. Ale duší byl stále uprostřed poslední, páté noci ve Freddyho pizzerii a bojoval o život mezi animatroniky...

,, Konečně..." vydechl potichu Mike a rozhlédl se okolo.Hra byla zastavena vytrhnutím kabelu. To znamenalo, že se teď o sebe bude muset postarat sám. Jindy by si zatáhl dveře u své kabiny až dolů, zamkl je normálním klíčem a přečkal by tu chvíli do kliknutí CONTINUE nebo END, ale dnes ne.

Dnes byl rozhodnutý udělat věc, kterou vždycky chtěl.Věděl, že svět za obrazovkou a před ní nebyl o nic moc nereálnější. Byly to dva světy, pro Mika i jeho hráče tak živé a zasahující do jejich životů...Hráč ani netušil, že Mike žil uvnitř hry tak, jako on v "své realitě".Dělila je jen ta proklatá obrazovka...

Dvě dimenze.

,, Konečně..." zopakoval Mike a nadechl se.

Sebral dost odvahy na to, aby se podíval do záznamů z kamer, aby zjistil, jak daleko animatronici jsou. Sehnul se pod stůl a pomalinku vytáhl papírovou krabici, s nosným nánosem prachu na víku. Mike ho setřel hřbetem ruky a spatřil nápis"Opravářské náčiní". Odendal víko a podíval se dovnitř. Bylo zde kladivo, šroubovák a pila. Vyndal všechny věci na stůl a pomalu si je zastrkával za opasek, hned vedle pistole pro noční hlídače. Třásly se mu ruce. Sám nevěděl proč.

Nervozitou? Strachem? Nadšením?

Naposledy zkontroloval polohu robotů a vzal do ruky baterku. Zmáčkl tlačítko ON a potichu proklouzl mezi dveřmi. Během hry by to nemohl udělat, a i kdyby to šlo, pravděpodobně by to byla sebevražda. Klouzal baterkou po stěnách a měkce našlapoval na podlaze. Děsilo ho, jak úzké chodby byly, nikdy si na to nezvykl. Vyndal ze zadní kapsy u kalhot papírek s nákresem pizzerie. Ano, díky kamerám viděl, kde co je, ale bez nich byl ztracený.

,, Doleva, doprava, rovně, doleva." Špitl a tuto krátkou frázi si opakoval pořád dokola, aby na to nezapomněl.

Když došel na určené místo, rozhlédl se okolo sebe a spatřil věc, kterou hledal. Zastaralá pizzerie nebyla schopná vyměnit zařízení proti požáru za nové, a teď za to děkoval bohu. Místo hasicí pěny byla za sklem požárnická sekera, používající se při prolomení dveří při evakuaci. Klíčem odemkl titěrný zámeček a otevřel dvířka. Potěžkal si sekeru v ruce, byla doopravdy těžká, ale také velmi ostrá.

,, IT'S ME"

Mike sebou trhl a rozhlédl se okolo sebe. Přitiskl se zády ke zdi a baterkou namířil světlo do chodby za ním. Elektronický hlas jeho tělem projel jako ledová šipka, jako včelí bodnutí s jedem, který ochromoval jeho tělo...Ale teď nesmím jen tak stát...Hrklo to v něm, když uslyšel tiché, kovové cvakání a vrzaní. Nemohl určit, odkud vychází.Najednou si něco uvědomil a zavřel oči. Věděl, že je to nejlepší způsob, jak tohle může urychlit. Rukou zajel pod svůj opasek a pevně uchopil šroubovák. Když oči znova otevřel, před jeho obličejem se na kovové kostře pohupoval mrtvolně bledý a ztuhlý obličej.Mangle.Zasyčel jako had a vysunul další část svého těla ven z větrací šachty. Zacvakal zuby před jeho obličejem tak blízko, že viděl mikrofon v jeho krku.