Ráno jsem se probudila bez pomoci budíku. Přednáška měla začít až v 11:00. Jsem takové ranní ptáče, tak jsem se tedy vzbudila a hned šla udělat své ranní potřeby. Na sebe jsem si vzala bílou halenku, bílé šortky, Vansky a celý outfit jsem doplnila bílým věnečkem do vlasů. Po hygieně jsem se nasnídala, vzala si penny board a šla se projet krásným letním dnem.
Přijela jsem do parku zvaného Rozkvetlé Magnólie, kde už jsou podle názvu krásné rozkvetlé ovocné stromy a sluneční paprsky, jež se prodírají větvemi až na zem. Byla vážně radost se tam projíždět, běhat, či se jen tak procházet. Všude kvetly květiny, lítali ptáci a ani šumějící potůček tu nechyběl. Zastavila jsem na můstku a prohlížela si tekoucí vodu. Užívala jsem si ten pocit. Být tu. Žít tu. Tady kousek od Londýna. Ano, jsem Češka, ale vyrostla jsem v Londýně v Anglii. Miluji to tady.
O půl desáté jsem se vrátila zpět domů a v tom stejném oblečení jsem vyrazila do společnosti Sephora. Vzala jsem si jen kabelku a šla.
U vchodu mě uvítala milá slečna a pravila, že se mám posadit v sále. Přišla jsem ne úplně poslední, šla jsem na čas. Seděly tu slečny staré jako já, ale i starší nebo mladší.
Přišla ta slečna, která před tím stála u vchodu. Měla letní pastelově modré šaty a k nim sladěné lodičky. Byla moc hezky nalíčená. Začala nám vysvětlovat, co je to firma Sephora a potom se dostala k tomu, o co dnes půjde.
"Jde o to, že z Vás 20 slečen vybereme tu, která bude hrát v naší reklamě na voňavku, která také bude po slečně pojmenována. Nejde o žádné tězké zkoušky, jen nám o sobě něco řeknete a ukážete, jak to umíte před kamerou." odmlčela se.
Chtěla bych tohoto dosáhnout. Měla bych začít něco dělat, protože před kamerou...nevím, nejsem si jistá.
Když přednáška skončila, vydala jsem se domů. Doma jsem se najedla a šla do pokoje. Rodiče se vrátí až večer, mohla bych na něco přijít. Zamířila jsem ke skříni s oblečením. Otevřela jsem ji a prohlížela si svoje kousky.
"Počkat!" řekla jsem si vesele a rozběhla se k nočnímu stolku. Ze zásuvky jsem vytáhla foťák. Ze skříně ještě stativ a z tátovi pracovny ještě mikrofon.
"No jasně! Budu natáčet na YouTube a na kameru si zvyknu!" zaradovala jsem se. Hned zítra jsou ty zkoušky. Musím začít hned, když nikdo není doma. Všechno jsem si nachystala, zapla kameru a sedla si na postel. Nějak jsem se představila a začala povídat o tom, co se mi dnes stalo a co mě čeká zítra. Video mělo 10 minut, což není málo, ale není ani moc. Svůj kanál jsem pojmenovala Lia Thompson, (protože se tak jmenuji.) Stáhla jsem si program na stříhání, ale nijak moc jsem si s tím nehrála. Vydala jsem ho na YouTube, ale nic jsem od toho nečekala. Spíše jsem si chtěla procvičit před tou kamerou.
•2 hours later•
S rodiči jsem si povídala o tom, co mě zítra čeká a jaké to dnes bylo. Vyprávěla jsem jim o parku Rozkvetlých Magnólií. Moc ráda tam jezdím.
Přišla jsem do pokoje a šla na Facebook. Prohlížela jsem si hlavní stránku a něco jsem zahlédla. Nějaká stránka o YouTuberech sdílela moje video s tím, že jsem začínající YTberka a že doporučuje můj kanál. Potom jsem se podívala na na svoje video a málem jsem odpadla. Mělo neuvěřitelných 10 000 zhlédnutí, 5 000 liků a přes 500 pozitivních komentářů. Tohle jsem upřímně opravdu nečekala. Jsem šťastná!
•INFORMACIČKY•
Dobře, možná to na Vánoce nevyšlo, ale nevadí :D Snad se Vám to aspoň trošku líbilo. Je to delší, než obvykle, protože mě to nehorázně baví a doufám, že vás taky. Byla bych moc ráda, kdyby jste příběh sdíleli svým přátelům nebo tak. Fakt mě to moc baví :) Díky za komentáře a hlasy! :)
Užívejte Vánoční pohody!

YOU ARE READING
Online
Novela JuvenilLinda - obyčejná 17tiletá dívka. Chtěla by natáčet na YouTube. Chtěla by o tom napsat knihu. Chtěla by nahrát svoji vlastní písničku. Chtěla by cestovat po světě... Dostane tu příležitost? Splní se jí sny?