Jenny

6.KAPITOLA

Opět nahoře random song :D Nevěděla jsem co tam dát za obrázek :))

Sama je nikdy nedokážu najít.Potřebuji pomoc od někoho, kdo mě odsud dokáže legálně aspoň na pár dnů dostat.A to můžou dvě osoby.Buď ředitel ústavu,kterého jsem v životě neviděla,nebo nějaký doktor.Netěší mě to,ale budu muset zajít za doktorem Stewartem.Nevím proč,ale něco mi říká že on mi pomůže se dostat ven.Ale teď už bych měla jít spát.Přece jen vstávám v pět ráno.Chvíli se prevracím v posteli až konečně usnu.Zdá se mi,že spím chvilku,ale najednou se rozezní ranní gong.Jen nerada se loučím s postelí. Vysoukám se z postele a upaluju na dvůr.Strašně mi kručí v břiše, vždyť já jedla naposledy včera ráno!Cestou potkám Sesilly."Kam jsi včera ksakru utekla?!" vyjede na mě.Ignoruju jí.Teď nemám čas jí něco vysvětlovat,kdo totiž přijde pozdě na rozcvičku,nedostane snídani.A to bych nemusela přežít.
Konečně je po rozcvičce.Jdeme na snídani.Sesilly je na mě uražená a okatě se baví s Jeffem.Ať se klidně se mnou nebaví,já mám jiné starosti než nasranou Sesilly.Snídaně klasicky hnusná,ale já si i přidala.Nehodlám umřít hlady.
Teď můžeme k sobě na pokoje,ale já jdu za sestrou."Mohla by jste mě prosím odvést za dr.Stewartem?" zeptám se nevinně.Sestra kývne a vyrazí směrem ke dveřím.Cestou uvidím Sesilly jak se líbá s Jeffem.Fuj.
Konečně jsme u dveří pracovny.Psychárna je hrozně velká,takže cesta sem trvá dobrejch deset minut.Sestra se otočí a odběhne pryč.Já tu stojím jako solnej sloup.Určitě to je dobrej nápad?Pak si zase vzpomenu na rodiče a je rozhodnuto.Musím jim pomoct.Nadechnu se a zaklepu.
"Dále!" ozve se známý hlas.Stisknu kliku a vejdu dovnitř pracovny.Za stolem sedí doktor Stewart.Má hrozný kruhy pod očima,asi toho moc nenaspal.Možná měl noční nebo tak."Dobré ráno" pozdravím a on mi pozdrav oplatí."Pane doktore potřebovala bych pomoct..." začnu.Stewart kývne ať pokračuju."Určitě víte že moji rodiče jsou již nějakou dobu nezvěstní..." pokračuji.Přikývne."Ale já věřím že pořád žijí."Žádná reakce z jeho strany."Potřebuju aby jste mě odsud dostal a pomohl mi je najít!"vychrlím na něj.Pozvedne obočí.Začervenám se."Myslíš že je zvládneš najít?"zeptá se nevzrušeným hlasem.Kývnu.
"S Vaší pomocí ano."nasadím psí oči.Usměje se a zamyslí."Zkusím to nějak zařídit." řekne za chvíli."Děkuji Vám!" výsknu."Nic ale nemáš jisté...musím vyžádat povolení u ředitele ústavu."zmrazí mě. Zastavím svůj vítězný taneček a podívám se na něj."A co mu řekněte?" zeptám se.Šibalsky se usměje."Že tě beru v rámci léčby na rekreaci do přírody."Zašklebím se.To by nám mohlo vyjít."A na jak dlouho to dokážete zařídit?" Nasadí vážný výraz."Na tak dlouho,dokud se dostatečně nezrekreujete slečno." řekne smrtelně vážně s cukajícími koutky."Po dlouhé době zase vyprsknu smíchy.