1.Kapitola

535 36 0
                                    

Je půl sedmé ráno.
Zazvonil mi budík, otevřela jsem oči.
Natáhla jsem se pro telefon abych vypla ten otravný budík, který mě dokáže totálně rozzuřit.
,,Nesnáším budíky" položila jsem mobil vedle sebe.
Ještě jsem na chvíly zavřela oči, a vzpomínala na to, jak jsme bydlely v New Yourku. Je to už pět let, co jsme se s mámou přestěhovaly sem.
Naši se rozvedly, protože taťka dost pil. Musela jsem opustit kamarády a hlavně jsem přestala s baletem.

Asi za pět minut jsem se konečně probrala a šla do koupelny. Přišla jsem k zrcadlu a chytla jsem se umyvadla,
celou dobu jsem na sebe zírala jak na malomocného. Měla jsem šílené kruhy pod očima, vlasy které jsem měla sčesané přes noc do drdolu trčely jako větvičky z ptačího hnízda. No vypadala jsem jako Rusalka.
Vzala jsem si do dlaní vodu a umyla jsem si obličej. Chytla jsem kartáček s pastou a začala jsem si čitit zuby.

Za chvilku na mě zavolala máma:
,,Mackenzie".. Anooo? Ozvala jsem se zpátky.. ,,Mackenzieee!" Noooo?..
,,Mackenzieeeeeeeeee".. Ona je snad hluchá nebo co! Vyběhla jsem z koupelny a seběhla schody do kuchyně.
Mamka stála u sporáku a něco smažila.
,,Ahoj, potřebuješ něco?" zeptala jsem se. ,,Dobré ráno, ne jenom že tě dnes odvezu do školy, půjdu si něco zařídit do města. ,,Tak dobře, jdu se převléct." Znovu jsem vyběhla schody a šla do šatny.
Oblékla jsem si černé legíny, bílé triko a modrou mikinu Adidas.
Šla jsem do pokoje a sedla si ke své toaletce a začala se líčit.
Trochu korektoru, pudr, řasenka a linky. Nic složitého! Rozčesala jsem si vlasy a hodila je na jednu stranu.
Umála jsem se do zrcadla, vzala jsem si batoh a sešla dolů. Mamka už čekala v autě. Obula jsem si svoje Conversky a pohladila psa Kennyho.
Nasedla jsem do auta a jeli jsme.

,,Omlouvám se za chyby.
Jestli se vám moje tvorba líbí, komentunte a dávejte Vote "
dekuju Natyla

ŽiletkaKde žijí příběhy. Začni objevovat