Pusa pod jmelím ❄️

4. Zuřivá snídaně

„Jsi v pořádku?" zeptal jsem se opatrně po tom, co nepřestával zírat. Ale odpovědí mi byly obě jeho dlouhé štíhlé ruce kolem krku a rychlý teplý dech na mém uchu. „Adame?" zeptal jsem se znovu. Tohle už nebylo nevinné.

„Promiň," zašeptal. „Nemůžu si pomoct. Bál jsem se, že mě nebudeš chtít. Ale ta pusa..." už to nedořekl, popadl jsem jeho tvář a začal líbat. A líbat jsem nepřestával. Posunul se tak, že si mi sednul do klína a prsty měl propletené mými vlasy. Začalo mi být mnohem větší vedro a o to víc, když se můj rozkrok probudil. Shlédl jsem dolů a viděl, že i Adamovy trenky nejsou v původním stavu. Najednou se zastavil a odtáhnul se. Sedl si na postel vedle mě a trochu se zakryl peřinou.
 „Je něco špatně?" hleděl jsem na něj a snažil se si uvědomit, co se vlastně sakra stalo. Neměl jsem tušení, co jsem udělal špatně, nebo snad proč by se mu to nelíbilo. On byl ten, kdo začal.
 „Já... Já jsem to nikdy ne to..." zašeptal nakonec. A rudý i za ušima začal žmoulat konec deky. Měl jsem co dělat abych se nezačal smát, ale to bych mu neudělal.
 „Poslyš, je ti vážně jednadvacet?" zeptal jsem se po chvíli s už klidným úsměvem.
 „Hele, to neznamená, že nesmím být panic, když jsem překročil dvacítku!" rozkřičel se a hodil po mně polštář. To už jsem to nevydržel a začal se smát nahlas. Hodil na mě uražený pohled a obličej si schoval do dlaní. Pomalu jsem se k němu přiblížil a políbil ho na rameno.
 „Nemusíme nic dělat." řekl jsem nakonec. Ale další nečekaná reakce. Adam zvednul hlavu a podíval se mi přímo do očí. Chvíli hleděl s tvrdým odhodlaným výrazem a pak se zhluboka nadechl.
 „Jenže já chci. Mám jenom pocit, že bych neměl chtít, protože jsem o dost mladší a hlavně nechci nic na jedu noc. Navíc..." zase se odmlčel a zhluboka nadechl, ale to jsem ho nenechal mluvit. Strčil jsem do něj, takže se svalil na postel a přitáhl jsem si ho blíže a objal ho paží kolem boku.
 „Tak abys věděl, tulení na jednu noc není až takový hřích." zašeptal jsem a on se otočil a přitiskl se svými zády k mému hrudníku. Znovu jsem ho políbil na krk a řekl jen tiché dobrou. Byl sice extrémně přitažlivý, ale pořád více kluk než chlap a já jsem nechtěl mít na krku znásilnění. Očividně se mu můj přístup příliš nelíbil, ale neprotestoval. Zamumlal tiché dobrou zpět a po chvíli se jeho dech dal do normálu. Zase jsem usnul a nevěděl jak.

Ráno mě probudil výskot a pištění.
 „Fousatý strejdo!" křičela ta nejmenší zrzavá hlava a skočila na naší postel. Nutno podotknout že jsem stále bořil hlavu do Adamových vlasů a trochu mě vyděsilo, když nás takhle viděly ty děti.
 „Takovou návštěvu hned z rána jsem nečekal." zamručel jsem a přitáhl si stále tvrdě spícího Adama blíže. Jenže to už na nás skočila její starší sestra a dožadovala se pozornosti.

„No tak, holky!" ozval se najednou rozmrzelý Adam. „Kdo vás sem pustil?"

„Babička říkala, že už spíte moc dlouho. Snídaně je na stole."

„A navíc nasněžilo!" vypískla mladší.

„No super," zabručel Adam znovu a přitáhl si mě více k tělu. „Tak běžte, my přijdeme později. A pak se můžeme koulovat."

Obě holčičky jen nadšeně zapištěly a vyběhly ven. Zase jsme byli v chatce sami.

„Nic neříkej." Zabručel Adam zase a přetočil se na druhy bok čelem ke mně. Jen jsem se uchechtl a nechal se obejmout. Zabořil svou hlavu do moji hrudi a začal zase usínat.

„Adame..." zašeptal jsem a trochu s nim zatřásl. „Měli bychom jít."

Ani nevím, jak jsme se dali do kupy. Ve zmačkaném oblečeni jsme se přesunuli do domu, kde už většina diskutovala o pohádkách v televizi. Nějaký klučina mi donesl hrnek s kávou a byl jsem rád, že se nikdo na nic neptal.

„Brácho, můžeš na moment." to byla Andrea. Protivná mladší sestra. Adam se jen zvedl od novin, které četl a poslušně odklusal za roh. Nechtěl jsem poslouchat a tak jsem jen čekal. Jenže to se Adam rozkřičel, a tak jsem od stolu vstal a zašel za roh za nimi.

„Co se děje?" vyhrknul jsem na hádající se sourozence.

„Ještě jsi ho neojel co?" šklebila se posměšně Andrea. Zděšeně jsem na ni kulil oči. „Včera jsem vás slyšela, znáš vůbec jeho příjmení, co?" podle se šklebila dal.

Rozzuřený Adam se po ni vrhnul. „O co ti jde, Andreo?"

„Mně?" odfrkla si. „Ty nám taháš cizí lidi do domu. Co kdyby to byl zloděj?"

Na to jsem se zasmál já. Oba ke mně vzhlédli, „Můžu tě ujistit, ty homofobní placatý zadku, že jediná věc, kterou bych zde mohl ukradnout, je panictví tvého bratra. Ale ani to jsem neudělal." naklonil jsem se k ní. Oba zrudli. Andrea zlosti, Adam studem.

„Jestli mu něco uděláš, vykecám to." zasyčela a vytrhla se ze sevření. Stali jsme v chodbě sami. Adam se na mě trochu vyděšeně díval. Bez jakékoliv věty jsem následoval Andreu a šel si dojíst snídani. Musím odsud vypadnout. Hned.