Mikey:
Sedím v rohu svého pokoje. Znovu. Každý den se utápím ve tmě a stínu. Brečím, klepu se. Bojím se každého dne. Každé noci. Nedokážu usnout ani kdybych chtěl. Všude mě pronásleduje.
Je to má noční můra, můj démon.
Everybody's got their demons
Even wide awake or dreaming.
Jsem zlomený.
Je pořád se mnou, ať jsem ve škole či venku. Nedokážu jí utéct, ona je všude.
Nikdo jí neunikne.
Je to tu znovu. Nemůžu se pohnout. Cítím jak mi tmavě červená tekutina stéká z mého zápěstí.
The blood in my veins is made up of mistakes...
To jsem neudělal já, to ona. Nutí mě ubližovat, ale já nechci.
Ležím ve své posteli. Snažím se usnou, nejde to. "Mysli na něco hezkého Mikey." začnu si šeptat. Ale místo mé oblíbené pizzy se v mých myškenkách objeví ona. Je to tu zase.
Karen(Mikeyho máma):
Slyším Mikeyho křičet. Tohle vyváděmí trvá už asi dva měsíce, měla bych s ním zajít k psychologovi. ,,Né já to neudělám!" zakřičí znovu. Najednou je ticho. Nevím co ten chudáček komu udělal, ale tohle si nezaslouží.
V jeho pokoji je ticho, třeba konečně usnul, moc toho poslední dva měsíce nenaspal ale radši ho půjdu zkontrolovat.
Otvírám dveře do jeho pokoje, který je zahalen ve tmě. ,,Mikey, spíš?" zašeptám. Nic asi spí, jenže neslyším žádné oddechování. To je divné Mikey vždy trošku chrupkal. Zkusím opatrně rozsvítit.
*cvak*
Z pohledu který se mi naskytne mě pohltí naprosté zoufalství. Mikey leží na zemi v kaluži krve. Nehýbá se. Snažím se zavolat jeho otce ale můj hlas mě zradí a v hrdle se mi vytvoří knedlík. Zkusím se dostat blíž. Z jeho rozřezaného zápěstí vytéká už jen malé množství krve, které zbylo v jeho malém tělíčku.
Z pohledu na mého milovaného syna se mi zatočí hlava a poslední věc, které si všimnu je černou barvou napsané slovo Demon na jeho zápěstí.
##################
~Claire
