(The) Big girl with little dream

1. kapitola

Zapálila jsem svíčku a podívala se na náhrobní kámen. ,,Tracy Nesstor" přečetla jsem jméno sestry a vhrkly mi slzy do očí. Svíčku jsem položila a šla pro květiny. Dala jsem je do vázy a položila je na hrob.
Se slzami, které už mi tekly po tvářích jsem odcházela a zavřela za sebou bránu od hřbitova.
...
Otevřela jsem dveře od domu a šla do kuchyně. Nachystala jsem si jídlo a šla na zahradu. Sedla jsem si ke stolku a začala jsem jíst.
,,Čau Kait." zavolala jsem přes plot na Kaitlin.      ,,Čau El." zavolala na zpátek.
Zvedla jsem se od stolu, protože mi došlo, že na sebe nemusíme řvát. Otevřela jsem branku a pozvala Kait na zahradu.
,,Chceš něco k jídlu?" zeptala jsem se.                    ,,Ne, počkej." vstala a odešla.
Za chvíli se vrátila a nesla si misku se salátem.
,,Snad jsem tě nevyrušila." řekla jsem a začala se smát.     ,,Ne vůbec..." řekla a taky se smála.
Najedli jsme se a pak si lehli na lehátka a opalovali se.
,,Byla jsi na hřbitově?" zeptala se nejistě.             ,,Jo..." odpověděla jsem.
,,A co, dobrý?"                                   ,,Hmmm."
,,Nebudeme se o tom bavit."                ,,Dík..."
Dali jsme na sebe plavky a šli do bazénu. Plavali jsme, skákali a dělali různý blbosti. A v tom najednou skočila do vody Millie. Je to pittbulka, takže voda byla všude.
,,Millie vypadni. Tady nemůžeš být." vyháněłi jsme se smíchem Millie, která si v klidu plavala.
Asi po hodině jsme vylezli z vody, usušili se a šli si udělat koktejl. Jen tak jsme si sedli na sedačku a pustili si film.
,,Tak co Patrick?" zeptala jsem se Kait. ( Patrick je Kaitin kluk) ,,Ani se neptej."
,,Co je?" ,,Dělá, že jsem neviditelná..."
,,Blbec..." ,,Něco horšího." řekla a začali jsme se smát.

...

Byly tak 4 hodiny a Kait už odešla.

Za nedlouho přišla mamka s tatkem. Hrozně jsem se doma nudila, tak jsem napsala Kait, jestli se nechce někam projít. Odepsala že jo a že za chvíli se staví. (no staví, jelikož bydlíme vedle sebe tak jen otevřeme zahradní branku a jsme tam takže...)

Vyšli jsme ze dveří a moje první otáza byla co ona a Patrick. Viděla jsem, že se jí o tom moc nechce mluvit, ale nakonec se rozpovídala i o tom, co jsem zas tak nutně vědět nepotřebovala...

,, Prostě to hraje na 2 strany." řekla a Já jsem hned pochopila.

,, Ten hajzl..." řekla jsem se samým rozčílením.

,, Nejdřív prej že nemá čas, ale Já jsem to z něho dostala." řekla rychle a všimla jsem si, že má slzy na krajíčku..

,, To bude dobrý." řekla jsem a objala ji kolem ramen.

,, Dost už o mě a o... Co ty a Owen?, už dlouho jsi mi nic neřela."

,, Není co, prostě normálka." řekla jsem a usmála se.

Zbytek cesty jsme si povídali tak o ničem a zároven o všem. 

Když jsem přisla domů, první otázka kterou jsem schytala byla, jestli jsem byla na hřbitově. Nebyla to taková ta rozkazovací otázka (jestli víte, co myslím :D), ale byla to opatrná a jemná otázka. Jen jsem odpověděla že jo, nachystala večeři, sedla si s rodiči a Millie k televizi, prohodila pár slov a šla nahoru. Vzhledem k tomu, že byla sobota, den pro mě ještě nekončil. Asi po hodině jsem sešla zpátky dolů a umyla nádobí. Řekla rodičům, že už budu nahoře, vzala si mobil a počítač a šla jsem nahoru. Otevřela jsem notebook a začala projíždět sociální sítě. Po půl hodině mě to přestalo bavit a tak jsem si vzala mobil, pustila písničky a psala si s Kait. Když bylo 8, šla jsem se vysprchovat a pak jsem si vzala knížku. Začala číst a nějak jsem se začetla, protože když už jsem usínala všimla jsem si, že jsem za tu hodinu přečetla 100 stran. Asi to musela být zajímavá knížka... PROSTOR.....

Ahoj, další kapitola běhá po Wattpadu... :D Doufám, že se vám bude líbit a případně omluvte chyby. :) Vím, že sem přidávám hrozně málokdy, ale někdy mám prostě náladu na psaní a někdy zase vůbec.

Užijte si kapitolu a u další zase AHOJ... :))

PS: Tohle je jen rozjezd, nebojte, bude to zajímavější. :) :D