Básničkář [JEDNODÍLOVKA]

Básničkář

Byla jsem pohlcena snem , dokud mě z něj nevytáhl klepot do oken. Pomalu jsem se probrala a šla se podívat co se děje.

Nic jsem z pokoje neviděla a tak jsem zkusila otevřít okno . Jen co jsem ho otevřela mi dovnitř spadl kámen.

,,Co to?!"

Sehla jsem se pro něj a chtěla ho vyhodit , ale všimla jsem si , že je na něm něco přilepené. Byl to papírek.
Nechápala jsem , co se to děje.

Uvelebyla jsem se na postel a začala číst dopis. K jeho čtení mi posvítil krásný úplněk.

Znám jednu dívku, o který se mi každý večer zdá.
Překrásné oči, úsměv i srdce má.
Možná, že právě teď slyší tahle slova
a možná, že už víš, že Ty jsi ona.

Při jeho čtení se mi každou vteřinu rozbušilo srdce ještě více než předtím.
Otáčela jsem papírek a koukala na každý jeho milimetr , ve snaze najít podpis nebo cokoliv jiného co by mi prozradilo od koho to je.

Má snaha byla marná. Jediné co tam bylo byla báseň a malá skvrnka inkoustu.

Šla jsem se podívat ještě jednou z okna , jestli ho neuvidím . Nebyl tam.

Vyhodila jsem kamínek z okna , ale báseň jsem si schovala do jedné obálky.

Usínala jsem s pocitem , že není poslední a také nebyla.

Další den mi přišla další.

Tys láska má,
tys ta, o které se mi zdá,
tys se mnou ve dne, v noci,
já celý, celičký v zajetí tvé kouzelné moci...

A takto to probíhalo každý večer. Před spaním jsem si otevřela okno a ráno jsem se probudila s kamínkem pod oknem.

Pokaždé jsem ho detailně prohlížela , ale nikdy žádná stopa.

Takto to bylo celý rok . Dokud jsem potkala svého nynějšího muže
Vdala jsem se , mám dvě překrásné děti. A s tím můj básničkář odešel.

Potajmu jsem si v noci četla každou jeho báseň. Několik jsem jich uměla i nazpaměť.

Chci..
Milovat se s Tebou celou noc i den,
protože jen Ty jsi stále ta,
koho vždy rád budu mít
a s kým bych chtěl stále být...
celý život žít...
Miluji Tě

Když se dívám na tvé tváře,
vidím smíchu svatozáře,
když se dívám na tvé vlasy,
vidím nitky té tvé krásy,
když se dívám na tvá ústa,
vidím růži, co tam vzrostla.
Miluju tě čím dál víc,
chci tě mít... a nic víc.

***

Časem jsem i na ně zapomněla . Musela jsem. Nikdy ho totiž nepoznám. Vždy to bude má platonická láska a já jeho.

Až jednoho dne mi na posteli ležela kupa papírů. Koukla jsem se na ně a zjistila jsem , že jsou tam sepsány všechny básně které jsem od básničkáře dostala.

Potom mi to došlo. Celou tu dobu byl se mnou , jen jsem si toho nevšimla . Byl to můj muž.

Koukla jsem se na konec všech papírů a stálo tam:

Navždy budeš v mém srdci

Tvůj Básničkář