Robolove

Prolog

Harry:

Je mi dvacet pět a naverbovali mě před půl rokem. Ano je válka. Všechny mé kamarády zabili. Snažím se přežít, ale jde to jen těžko. Jen doufám, že mé rodině se nic nestalo. Mého přítele naverbovali semnou, ale je mrtvý. Zabil ho granát asi měsíc po našem příjezdu. Ještě jsem se z toho nedostal. Jen doufám, že odtud někdy vypadnu a všechno bude lepší.

Louis:

Je mi třicet. Kdysy jsem byl doktor, ale teď je mou prací trénovat roboty. Mají být záchranáři a hasiči, ale přijde mi, že je to to samý. Naše cvičiště? Louka za domem. Díky válce jsem přišel o manžela. Uzavřel jsem se do sebe a s nikým nechci komunikovat. A naco? Mám štěstí, že mě nenaverbovali. Holt umím to s technikou a roboty a taky má odsloužených deset let. a obětoval jsem tomu hodně. Mám v sobě několik kulek, které nejdou vytáhnout. Mé tělo je zjizvené natolik, že nedokážu pohlédnout do zrcadla. V dnešním světě je to jen bída. Nic jiného.

Harry:

Nabíjel jsem si zbraň a čekal v záloze. Upevnil jsem si ještě ochranou vestu a helmu na hlavě. Náš velitel na mě ukázal a já se přikrčeně rozešel k němu. "Půjdeš támhle, budu tě krýt. V tom domě by měly být děti a ženy. Našim úkolem je, aby jsme je zachránili. Rozumíš?" "Ano pane." Přikývl. Jasně, že jsem rozuměl. Nic jiného mi nezbývalo. Rozhlédl jsem se a vyběhl k domu. Zaslechl jsem střelbu, která mě míjela. Vyrazil jsem dveře a uviděl asi deset žen a malé děti. "Přišli jsme vás zachránit." Jedna žena přikývla a postavila se. Vyšel jsem z domu a rozhlížel se. Můj velitel mi ukázal, abych je dovedl za ním a tak jsme vyběhl a ostatní za mnou. Všichni se dostali v celku do bezpečí, odkud je převezeme do tábora. Naložili jsme je do auta a vyrazili. Když jsme jeli před nějaké pole, auto zastavilo  amy vyskákali ven. Auto s řidičem a ženami jsme poslali do tábora a kryli je. Začala palba. Bylo nás tam deset a všichni odpadávali jako švestky ze stromu. Můj velitel to dostal do hlavy. Já jsem se přikrčil a dostal jsem několik zásahů do ruky a hrudi. Ještě, že mám tu vestu. Ležel jsem na zemi a nic nevnímal. O pár minut později jsem zaselchl ránu. Granát. Bezvládně jsem ležel a mysle jsem, že umřu.

Louis:

Konečně jsme dotrénovali. Roboti se chovají jako malé děti. Pokud jim povolíte vše, máte anarchii. Pokud jim vše zakážete máte anarchii. Musíte všechno střídmě. Musíte jim věnovat čas a učit je. Ne je ovládat. Jistě jsou to stroje, ale jsou na takové úrovni, že jsou skoro stejní jako lidé. Skoro. V trávě jsem nahlédl nějaký papírek a ten by tady být neměl. Zvedl jsem ho a koukl se. Žádný papírek, ale fotka. A na ní byl mladý voják. Krásný mladý voják. Rozešel jsem se k domu a stále si prohlížel obrázek. Některé roboty jsem nechal na zahradě, aby okopávaly záhony. Ano i tímto se učí a já budu mít hezký pozemek. Fotku jsem si dal na svůj pracovní stůl a zběžně přepočítal roboty. Zastavil jsem se, když jsem si uvědomil, že jeden chybí. Vyběhl jsem zase na cvičiště, ale nikde jsem ho neviděl. Všem robotům jsem nakázal, aby se vrátili do domu a šel jsem toho nešťastníka hledat. Běžel jsem co mi nohy stačily, když jsem ho zahlédl, jak stojí poblíž těl. Nejspíše vojáků, podle oblečení. "Pojď musíme jít domů." Řekl jsem mírně udýchaně. "Ne." Zastavil jsem se. "Jsou mrtví jim už nepomůžeš." Robot se na mě skroušeně podíval a vydal se i semnou domů.

Sedl jsem si na židli k pracovnímu stolu a svůj pohled jsem zastavil na fotce mladíka. Papíry, které jsem si pročítal jsem zase položil  ado ruky si vzal fotku. Byl krásný. Měl zelené oči a z pod helmy mu čouhlay kudrlinky. Na fotce se smál a ukazoval své dokonale bílé zuby a dolíčky. Jak já pro ně mám slabost. Koukla jsem se na ni snad hodiny, kdy jsem ti vyslovil nahlas. "Kéž by jsi byl u mě." Povzdechl jsem si a vrátil fotku na své místo. Najednou se rozletěly dveře a v nich stál můj robot s tělem v náručí. "Říkal jsem ti, že jsou mrtví. Těm už nepomůžeme." "On žije." Řekl robot a koukal na mě. "Celou dobu žije." Dodal a já udělal místo na svém stole. Všechny papíry jsem shodil na zem, dokonce i fotku mladíka. Robot vojáka položil na stůl a já mohl vidět tu nádhernou tvář. "To je on!"

Poznámka autorek:

Zdravíčko, je tady prolog, tak snad se vám bude líbít:D a doufáme, že ho budete číst a budete trpěliví. DXS :-*