Jmenuju se Kimy a bylo mi 17. Nyní by mi bylo 19. A proč není? Duchové nestárnou......
Jak to začalo.....
Šly jsme s kamarádkou na koupák,snad jako každý druhý den letošního léta. Jenže dneska to bylo jiné. Už od rána jsem měla divný pocit. Když jsme o půl sedmé vycházely,byla už celkem tma. Šly jsme přes les a mi se zdálo,jakoby za náma někdo šel. Najednou Lucy (ta moje kámoška) zastavila.
"Proč......"nestihla sem to doříct a někdo mě majznul něčím po hlavě. Nevím za jak dlouho jsem se vzbudila,ale už jsem nebyla v lese. Byla jsem v nějaké místnosti kde byla hromada svíček a fotek,které jsem viděla,ostatně jako všechno,rozmazaně.
"No konečne ses uráčila probudit."
"Kde to jsem?"
"Proč jste všechny stejné? Proč se některá rovnou nezeptá kolik je hodin? Nepodstatné informace zlato."
"Dobře....."
"Hlavní je že si ty dva dny užijem."
"Dva dny? Co se mnou potom bude?"
"Uvidíme...ještě jsem se nerozhodl."tak počkat. To je jak z nějakého filmu. Nebo snu?
"Ale teď je na programu zábava..."ne. Ne. Ne!!!
"Štípání ti nepomůže zlato. Tohle není sen neboj."jenom doufám že to bude rychle za mnou......
Z DŮVODU ŽE TO NEUMÍM POPSAT JE TATO SCÉNA VYSTŘIŽENA. DOUFÁM ŽE MĚ CHÁPETE A TŘEBA SI TO DOMYSLÍTE.
"Přijdu zase za chvíli zlato."byla to hrůza,což se dalo čekat. Co když teď usnu? Možná budu mít štěstí a nechá mě spát. Neuběhlo ani deset minut a byl zpátky.
"Tak tohle ti nepomůže."dělala jsem dál že spím a najivně si myslela že mi to projde. Najednou mi něco začalo kapat na nohu. Otevřela jsem oči a on na mě lil svíčku.
"Au to strašně pálí!"
"Ale to je jen začátek."
"Začátek čeho?"
"Tvojí smrti zlato."
••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••
