Vzpomínky

První oběť

Ahojky! ^^ Po dlooouhé době opět nová kapitolka. Omlouvám se za to dlouhé čekání, ale prostě mi trvalo tu kapču napsat, a když jsem měla dost velký kus napsaný, tak se mi nějak vymazal x( zákon schválnosti no. Tak snad i přes to čekání se Vám bude Bestiina první (no, spíš první neutajená) oběť líbit ^^
______________________________________________________

Úvod:

Už jste někdy utíkali před děsivým osudem? Ne? Tak teď budete mít možnost spatřit osud jedné čtrnáctileté dívky, kterou pronásledovalo cosi, z čeho se třesou strachy i ty nejhlubší a nejděsivější stíny prohnilého podsvětí. 

Už to trvalo pár let, co se v předměstí bydliště Beth a Jael jednou za čas beze stopy ztráceli lidé. Nikdo tomu nepřikládal velkou váhu, protože v tak velkém městě je plno lidí a dvě tři zmizení se snadno přehlédnou. Proto ani nikdo o ztracených lidech nic nevěděl. Málokdy se vůbec zjistilo,  že někdo zmizel, většinou se pohřešovali bezdomovci a lidé, co neměli rodinu. Obyvatelé velkoměsta se tedy bezstarostně procházeli po zdánlivě bezpečných ulicích, netušíc, co jim hrozí. 

Tenkrát ale jedna čtrnáctiletá dívka jménem Rebeca pohlédla smrti do očí. Její zbytky roztrhaného těla se našly v kaluži krve v temné uličce poblíž malé restaurace. Policie nebyla schopná vysvětlit její vraždu, a tak po půl roce uzavřela její případ. Rodiče nebohé dívky se z toho nikdy nevzpamatovali. Říkalo se o nich, že zešíleli a po obzvlášť temných nocí slýchávali zmučené výkřiky jejich mrtvé dcery volající o pomoc. Někdy prý dokonce v temných zákoutích pokojů viděli krvavě rudé zářící oči.

Lidé se místu činu vyhýbali. Netušili, co se tam přesně stalo - protože policie zamlčovala detaily, aby se zabránilo panice - ale každý věděl, že tam záhadně zemřela nějaká dívka. Restaurace kvůli nedostatku zákazníků zkrachovala a zanedlouho tam stála polorozpadlá zchátralá budova, kterou se nikdo nenamáhal renovovat. Postupem času se na Rebečino úmrtí zapomínalo, ale její vzpomínky žijí dál a Vy budete mít možnost do nich nahlédnout.

Rebečiny vzpomínky a myšlenky Bestie:

Zabít... vraždit.. trhat..
Temný stín Bestie se kradl podél zdi v tmavé uličce. Vyhlížel svou kořist. Rudé oči se mu zaleskly vždy, když ucítil pach masa, byť jen krysího. Bestie však hledala něco jiného. Něco většího. Něco lidského.
Trhat.. zabít.. rozsápat..
Rudým viděním přejížděla po zdech uliček a zuřivě probodávala chodník naproti. Jen blázen by se teď v noci rozhodl jít na procházku. Přesto se Bestie skryla ve stínu a vyčkávala na svoji oběť.

Rebeka šla domů později než obvykle. V knihovně ji zdržela zajímavá kniha, kterou teď držela v rukou. Jmenovala se Po stopách stínů a navzdory názvy měla jasný bílý obal. Kniha měla zajímavý obsah. Byla o paranormálních jevech, údajných nevyřešených zmizení a o různých konspiračních teoriích ohledně mimozemšťanů. Už se těšila, až přijde domů a pořádně se do ní pustí. Zvlášť ji zaujala kapitola o nevysvětlitelných úmrtí kdesi v kaňonu v Jižní Americe, kde prý po temných nocí kvílí mrtvé zbloudilé duše.

Šla zrovna okolo své oblíbené malé restaurace, kde o víkendech pracoval její kamarád, když ji zarazilo tiché zavrčení. Přejel jí mráz po zádech.
Je to jen vítr. Uklidňovala se a s váhavým pohledem na poblikávající osvětlení a liduprázdný chodník přidala do kroku.
Rychleji... rychleji... skoro už běžela. Cosi ji s tlumeně pronásledovalo. Cítila, jak se jí zježily chloupky na zátylku. Srdce ji tlouklo tak rychle a hlasitě, až si myslela, že vzbudí celé město.
Bála se. Bála se jako nikdy v životě. Už za sebou skoro cítila smrdutý dech. 

Krev.. Maso.. Hlad.. Zabít.. Vraždit..
Proud temných myšlenek byl teď mnohem silnější. Bestie čekala. Vyčkávala. A teď byla konečně schopná zabít.
Plížila se za rudovlasou dívkou a vdechovala její pach. Jahody... knihy.. a krev. Omamná vůně krve a masa. Bestie už nečekala. Skočila.

Rebeka věděla, k čemu se schyluje, ale nehodlala si to připustit. 

Ne, ne,  ne, ne, ne! Přece to takhle neskončí! ale už bylo pozdě. K zemi ji přišpendlila obrovská váha. Jen pár centimetrů od jejího krku zářily rudé krvelačné oči.

"Pomoc! Kdokoliv! Mami, tati! Pomozte m-" volala dívka o pomoc, ale  nebylo jí to platné. Stvůra už se jí vrhla po krku. Krev doletěla až na upuštěnou knihu a kontrastovala s bílou obálkou. 

Když Rebeka umírala, běžely jí před očima scény z jejího života. Jak si se sestrou hrála v pokoji. Rodiče jí se smíchem podávali zmrzlinu. S kamarády se dívala na dobrodružný film.. Vzpomínala na ty krásné dny s rodinou a kamarády, a přemýšlela, že už nikdy je neuvidí a oni už nikdy neuvidí ji. Celý život se budou dohadovat, co se s jejich dcerou stalo. Dokázala si představit ty zmučené obličeje. Se slzami v očích se poddala temnotě. Už nemusela vzpomínat, už nemusela žít.. neboť už byla mrtvá a Bestie trhala její tělo na kusy.

_______________________________________________

Tak to byl docela dost depresivní díl. Snad tam byla správná dávka "děsivosti" a nevypadá to moc špatně ^^ . Budu ráda za každý komentík a Vote ^^ a mocinky Vám děkuji za zhlédnutí a Vote u CDT, jste suproví ^^ x3 .