Slunce, nezakryto jediným mrakem, zářilo jasně uprostřed nebeské modře. Lesem prolétal jemný vítr, který hladil stébla zelené trávy, pomalu houpal s tenkými větvičkami stromů a roznášel po okolí tu nádhernou vůni čistě přírody. Nedaleko byl slyšet potůček. Protékající voda sklouzávala po hladkých kamenech a tříštila se na kapky po dopadu na hladinu o několik metrů níže, čímž tvořila menší vodopád.
Sona se nadechla čerstvého vzduchu. Nádherné okolí této země jí naplňovalo štěstím, klidem a inspirací. Původně se jí nechtělo opustit bezpečí Demacie, avšak nyní ničeho nelituje. Navíc je to místo jejího narození.
Naplněna odhodláním prohlédnout si více krásy zdejšího kraje sešla z hlavní cesty a vydala se po užší stezce. Cestička jí vedla do mírného kopce, kolem zvláštních skalních útvarů, až na vrchol vyvýšeniny.
Sona se rozhlédla a spatřila před sebou vesnici, vzdálenou tak půl kilometrů. Stála v údolí mezi dvěma kopci, přičemž na jednom z nich právě stála. Z druhého kopce do vesnice stékala křišťálově čistá řeka, kolem níž rostly zrovna kvetoucí třešňové stromy. Ve vesničce se neustále něco dělo. Po cestě přijížděli kupci na povozech, mezi domy si hrály malé děti, hospodáři pracovali na polích nedaleko od bydlišť a ulicemi se ozývaly rytmické údery kovářského kladiva.
Potěšena výhledem se Sona rozhodla zahrát zde krátkou skladbu. Neměla sebou žádné noty, ale ty ona nikdy nepotřebovala. Etwahl, její strunný nástroj, jež se celou dobu vznášel po jejím boku, se přesunul před ní. Každý svůj prst položila na jednu strunu a znovu se nadechla svěžího vzduchu. Její dlaně se rozpohybovaly. Vibrující struny vydávaly tóny, ty se spojovali v akordy, které tvořily nádhernou melodii. Hudba utišila jakýkoliv jiný zvuk. Celý les jakoby ztichl a poslouchal dílo tvořené rukou mladé umělkyně.
Hudba vyvyšovala krásu tohoto místa. Nádherné scenérie, lesní cesty a rozkvetlé stromy, které Sona viděla zakomponovala do svého díla. Hrála mistrovsky na instrument, jež byl ovládán spíše jejími emocemi než dlaněmi. Radostné tóny dolétávaly dále a dále, až je slyšeli i obyvatelé vesnice. Všichni se zastavili a naslouchali překrásné melodii plné krásy jejich vlastní země.
Sona si tuto chvíli užívala. Hudba způsobená pohyby jejích rukou ji uklidňovala. Bylo to lepší než všechny ty bitvy, kterými si prošla. Etwahl jí sloužil jako mistrovský hudební nástroj, ale měl i svou smrtící stránku. Dobře to věděla, jelikož ona přišla na schopnost rozřezávat věci zvukem. Ale mnohem raději na něj hrála své skladby.
Lidé v blízkém okolí ale nebyli jediní, jenž byli okouzlení touto slastí pro uši. Daleko, daleko jí poslouchala bytost se smysly lepšími, než jaké by mohl vlastnit normální člověk. Její tep se mírně zrychlil s každou vibrací struny. A tak se rozhodla vydat se na cestu za původem těchto zvuků.
