Takže... Minnie má depčivou náladu ..zase eh xD Potřebuju se nějak vypsat tak snad z toho nebude úúúplná kravina :c
★★★★★★★★
Konec... Tohle slovo jsem nikdy nebral vážně. Do doby než jsi se objevil TY.
Nevěřil jsem tomu, že by i mezi námi mohl jednou nastat Konec.
Pamatuji si přesně, jak jsem tě poznal. Bylo to přes internet. Vždy jsem tě obdivoval. Byl jsi oblíbený, ale také jsi měl temnou minulost. Na tu jsem se ale neohlížel.
Odvážil jsem se ti jednou napsat. Ale od té doby jsme si psali pořád. Do chvíle se mezi námi vytvořilo jakési pouto.
Tvůj smysl pro humor jsem miloval. Vždy jsi mě dokátal rozesmát, utěšit, zmást... Ano ... Zmást.
Nevěřil jsem, že se někdy uvidíme osobně, ale stalo se.
Pamatuji si, jak jsi ke mě běžel.. Poprvé mě obejmout. Poprvé na mě promluvit.
Když jsem tě poprvé uviděl. Srdce se mi rozbušilo. Mé tělo stuhlo. Nemohl jsem se nadechnout.
Až když jsi mě objal. Cítil jsem hřejivé teplo. Pocit bezpečí.
Užili jsme si spolu jediný den. Potom jsi musel odjet. Když jsi odjížděl, brečel jsem. Chtělo se mi křičet. Ztratil jsem ten pocit bezpečí.
Chybělo mi, jak jsi si mě před ostatními přivlastňoval. A tehdy jsem si o uvědomil, že tě nejspíš miluji.
Po našem schledání jsme si dál psali. Chtěl jsem se ti přiznat, ale nedokázal jsem to. Udělal jsi to ty.
Napsal jsi, že se bojíš.. Ale že ke mě cítíš něco víc. Mé srdce se rozbušilo po druhé, ale ještě víc.
Od té doby jsme spolu byli. Miloval jsem tě a ty mě.
Neexistovalo nic. Jen my. Jezdili jsme za sebou a navštěvovali se. Představili si navzájem rodiče.
Byl jsi u mě na mé narozeniny.. Přijel jsi nečekaně a to byl ten nejkrásnější dárek.
Jenže po tomhle se hodně změnilo. Netuším proč. Ale začali jsme se hádat. Kvůli žárlivosti. Kvůli maličkostem. Kvůli kamarádům.
Hádky byly čím dál častější. Nenáviděl jsi mě. Ponižoval mě. Dával jsi mi najevo, že jsi lepší. Že já nejsem nic.
Lidé mi mnohokrát říkali, ať se tě zbavím. Měli o mě strach.
Ale já před tebou pořád stál. Zraněný. Nechal jsem do sebe zabodávat tvá slova, jako nože. Nechal jsem do sebe střílet. A proč? Protože jsem tě miloval.
Začal jsi mi hrát na city. Vždycky jsi všechno dokázal překroutit tak, že jsem si myslel, že je to moje vina. A mě nezbývalo, než se poníženě omlouvat.
Pořád dokola.
Po začátku nového roku na škole se mi kvůli úmrtí člena rodiny celý svět zhroutil. Ale co jsi na to řekl ty?
Vschop se a nedělej chudinku.
Kam se poděl ten, co mě chránil? Komu jsem mohl říct všechno. Kam se poděl te, který mi zahojil všechny rány z minulosti?
Ztratil se a už se nejspíš nevrátí.
Teď je tu ten, který mi dává najevo, že nejsem nic. Který mě pomalu a bolestivě sráží na kolena. Ten, který ne nebojí toho, mě uhodit.
Změnil jsi se. Tohle není láska.
Užíval jsi si moji slabost a bezbrannost.
V době kdy jsem na tom byl nejhůř, jsi se se mnou rozešel.
A já padal do neustálých depresí. Nebyl den, kdy jsem nebrečel. Nebyl den, kdy bych si neubližoval.
Myslel jsem si že je to má vina, i když nebyla.
Přestával jsem jíst, celé dny jsem jen spal. Bylo mi zle. Nedokázal jsem nic.
I přes to jsme zůstali přáteli. Ale ty jsi v tom všem pokračoval.
Dorážel jsi mě. Vyhrožoval mi. Měl jsem strach.
Po nějaké době jsi se přiznal, že mě pořád miluješ a já byl rád.
Chvíli dokonce, jako by se vše uklidnilo. Než jsi začal mít problémy ve svém životě.
Snažil jsem se tě utěšit. Pomoct ti. Ale ty? Jen jsi si na mě vybíjel zlost.
Posílal jsi na mě své lidi, byli na mě hnusní. A já měl strach i vyjít z domu.
Když se ti zdálo, že to nevydržím a opustím tě. Řekl jsi mi do očí, že pokud tě opustím, zničíš mě. Zabiješ mě.
Ponižoval jsem se pro tebe.
Bylo to pořád horší a horší. Byl jsi paranoidní. Vše jsi mi zakazoval.
Až se ti podařilo mě zlomit ůplně. Otevřel jsi tím zároveň i všechny mé rány z dětství... Z mé minulosti. A ihned po tom, jsi mě poslal do háje a přerušil se mnou kontakl úplně.
Blahopřeji... Podařilo se ti zničit člověka. Jemuž jsi dlouho říkal 'rodina'.
Takhle jsem kvůli tobě skončil. Zlomený. Zraněný. Zničený.
Ležící na kolejích a čekající, než se jeho trápení jednou pro vždy rozplynou.
Z dálky už slyším vlak. Je pořád blíž a blíž.
Doufám že na mě nikdy nezapomeneš... Sehune.
