Nude » h.s [CZ]

1

„Řeknu ti jednu věc; je to krutý, krutý svět."

➳➳➳

[Angelin pohled]

Déšť těžce padal dolů na prázdné a tiché ulice, zatímco jsem běžela co nejrychleji jsem mohla pro záchranu svého života. Má ruka pevně držela můj poraněný bok, snažila se zastavit tok krve. Mé těžké dýchání a bušící srdce byly jediné věci, které byste mohli právě teď slyšet -- inu, společně s cákavým zvukem, kdy se mé bosé nohy dotkly mokré země.

„Kurva!" někdo ve velké vzdálenosti zakřičel a byl následován hlasitým hromem ozývajícím se z šedé oblohy a strašidelným blýskáním. Leknutím jsem uskočila a rychle zatočila za roh na levé straně. Opřela jsem si má záda o cihlovou stěnu. Má chodidla bolela jako peklo, stejně tak, jako má zranění. Nezmiňuji, jak jsem byla zmrzlá kvůli mé slabé a navíc roztrhlé blůzce. Začala jsem nadechovat a vydechovat v pomalém tempu ve snaze se uklidnit. Jestli jsem chtěla utéct tomuto muži a dostat se odsud, musela jsem být klidná a myslet čistě - dělat něco, co bylo v tuto chvíli nemožné, tedy alespoň v mém stavu.

„Sakra!" Zaklela jsem potichu a hodila hlavu dozadu. Neměla jsem moc času, jejich kroky byly slyšet z místa, kde jsem stála, což znamená, že jsou blízko... a chtějí mě dostat. Nemohla jsem to tak nechat, nesmí mě chytit, nechci skončit jako všechny ostatní dívky. Ne, ne, ne to nechci. 

„Andílku. Pojď sem, Angel." chraplavý hlas volal mé jméno ve zpívajícím tónu a já jsem zavřela oči, zatímco jsem se ostře nadechla, když mé dlaně v pěstech držely mou blůzku. Byli blíž, než jsem myslela, z čehož mě mrazilo. Musela jsem být extrémně opatrná. Alexandrovi muži byli lidé, se kterými byste si nechtěli zahrávat, byli chytří a silní. 

 „Vím, že jsi tu, Angel. Cítím tvou sladkou vůni na kilometry daleko a rozhodně mě to nenechává klidným. Chybělo mi tvé andělské tělo." muž, jehož jméno je Ethan, řekl hlasitě a já jsem protočila oči nad jeho poznámkou. Byl nechutný. Pomalu jsem otevřela oči a opatrně se podívala na stranu, abych mohla vidět dva muže zády otočenými ke mně. Věděli, že jsem tady a já jsem se odsud musela dostat to nejdříve to půjde. Nemohu tu být skrytá navždy.

„Kde, do pekla, je? zeptal se mladší muž Ethana. Otrávenost šla poznat z jeho hlasu.

„Je tu, cítím ji." Ethan odpověděl a otočil se na druhou stranu, což mě přinutilo znovu se rychle přilepit na stěnu za mnou.

Vypadni odsud, Angelino. Poslechla jsem hlas uvnitř mé hlavy a pomalu se rozešla skrze tmu, zatímco jsem se pro podporu občas přidržela stěny. Pršelo hustěji a bylo pro mě téměř nemožné vidět čistě, ale to mě nezastavilo od útěku. Musela jsem se dostat daleko. Podívala jsem se za sebe, abych se ujistila, že mě nikdo nepronásleduje a usmála se, když jsem viděla prázdnou cestu za mnou. Byla jsem v bezpečí, opravdu jsem dokázala jim utéct.

„Dokázala jsem to." šeptala jsem si pro sebe v neuvěření. Plánování na útěk ze situace jako byla tato, navíc když jsem za sebou měla Alexandrovi muže bylo velmi náročné a skoro nemožné, ale já jsem to dokázala. Slzy štěstí padaly z mého špinavého obličeje a já jsem upadla na zem, přitahujíc si k sobě mé nohy, na které jsem položila mou hlavu. Nechtěla jsem jít k Alexandrovi, nikdy víc, byl to krutý muž, který mohl mít a udělat cokoli si zamanul a tentokrát chtěl mě. Chtěl mé tělo.

Utřela jsem své slzy a třela své dlaně o mé džíny, snažíc se o nějaké teplo. Opravdu nemohu věřit, jak je možné, že jsem takhle skončila. Měla jsem domov, přátele a rodinu a teď nemám nic. Jsem sirotek bez domova, který žije ve špinavých uličkách Londýna a je pronásledován nebezpečnými lidmi. Stala jsem se centrem pozornosti mezi lidmi z Alexandrova okolí, když jsem minulý měsíc utekla a od té doby žila ve strachu. Strach, který mě našel a odvedl zpátky k němu. Tentokrát jsem nechtěla jít zpátky. To místo bylo hrozné. Byl to pro mě opravdový domov, když mí rodiče umřeli, ale to bylo jen do mých osmnáctin -- což bylo před rokem, kdy se všechno změnilo k tomu nejhoršímu a Alexandr už ke mně hodný nebyl. Nesnáším ho. Opravdu jsem toho muže nenáviděla.