Mysterious [h.s.ff.]

Part.2

|Marcel|

,,Ehm...jmenují se Marcel Styles." nervózně řeknu své nepravé jméno. Podívám se na učitelku, která čeká na moje další lži. Samozřejmě o nich neví.,,Dobře Marceli. Běž si sednout třeba...támhle že slečnou Ginger.". Podívám se o koho jde a vidím asi největší ku.rvu ze školy.,, No zbohem..." řeknu si neslyšně jen tak pro sebe a pomalu se šourám ke své lavici. Ta holka, už ani nevím jak se jmenuje, se na mě znechuceně podívá. Na tenhle pohled nejsem zvyklej. Většinou za mnou holky samy dolezou a touží, aby můj dick byl v jejich kundě. Sednu si a učitelka pokračuje ve svý výuce. Začnu se rozhlížet po třídě. Jelikož jedním v poslední lavici mám dokonalej rozhled kterej mi umožnil pohled na dvě holky v jediný lavici. Blondýna a bruneta. Sice jim do obličeje nevidím, ale zašukat si s nima by se taky dalo. Chtěl bych tohle zasraný město nějak pokřtít a můj čurák se k tomu dokonale hodí.

∆∆∆∆

,,Ty seš tu novej že jo?" otočím se, abych se podíval, kdo mi klepe na rameno ,,Jo. Marcel, ty?" oproti mě stojí kluk trochu menší než já, na nose má brýle a proužkované tričko ,, Felix jméno mé." řekne s divným přízvukem a já se na tom musím zasmát. ,,Máme spolu pár hodin, že?" zeptám se ,,Jo to jo." ,,Hele nechtěl bys mně tu trochu provést? Nebo tak něco?" ,,Jasně, proč ne?" odpoví a rozejde se, takže ho následuju.
Projdem celou školu a blížíme se ke kampusu.
,,Víš s kým seš na pokoji?"
,,Zatím jsem to nezjistil." zasměju se.
,,To znamená, že to jdeme zjistit spolu!"
Felix vytáhne malou kartičku, kterou odemkne dveře a vejdeme dovnitř.
,,Máš svoji kartu?"
Zeptá se mě Felix.
,,Myslím, že jo."
Zabořím ruku do kapsy vytáhnu pár bankovek a taky malou kartičku s číslem 213. Vyjdeme na druhé patro a najdeme pokoj s číslem 213. Otevřem dveře a vejdem dovnitř, no můj zrak skončí na jednom kreténovy, kterej tu šuká moji spolusedíci ve škole.
,,Bežte doprdele čuráci!"
Začnu zatínat pěsti, ale Felix mě začne tahat pryč a jsem za to řád, jinak bych mu jednu vrazil tak, že už by si s takovým ksichtem s žádnou nezašukal.
,,To byl kdo?!"
Otočím se na Felixe, kterej se vystrašeně dívá do zdi a po chvíli se chytne za hlavu a sedne si na zem.
,,Felixi? To se ti udělalo špatně z sexu?"
Zasměju se, ale úsměv mi spadne ve chvíli, když Felix nereaguje a začnou mu slzet oči.
,,Felixi! Co se děje?!"
Začnu panikařit, protože nevím co v takovéhle situaci dělat. Felix si začne utírat oči a zvedne se. Podívá se na mě a vzdychne.
,,No ty vole."
Řekne a já na něj pořád čumím pohledem, aby mi svoje chování vysvětlil.
,,Tuhle záležitost ti bohužel v tuhle chvíli vysvětlit nemůžu."
,,Ou...ale snad mi můžeš říct kdo to sakra byl?"
,,No to bych mohl. Byl to Sebastian."
Kurva. Teď budu na pokoji s nějakým kazišukem a k tomu si ani já sám zapíchat nemůžu.
,,Neboj se. Mám jednu postel volnou, takže se přestěhuješ ke mně. Se správcem kampusu to nějak domluvíme."
Poplácá mě po rameni Felix.
,,Hele, myslím, že teď bys do toho pokoje asi nechtěl jít a asi ani nemáš nic na práci,"
Začne konverzovat Felix.
,,A já potřebuju zajít za jednou holkou a něco vyřídit."
,,Klidně."
Usměju se na něj. Zavede mě do holčičí části kampusu a míříme k pokoji s číslem 308. Felix zaklepe na dveře a ty se otevřou.

∆∆∆∆

|Maya|

,,Potřebuju sprchu!"
Zakřičí Luna, když vejdeme do našeho pokoje.
,,Tak si pohni, jelikož se do ní hodlám taky!"
Luna si vytáhne ručník ze svojí tašky a utíká do sprchy. Já si vytáhnu mobil a pustím si zapnu si přehrávač, aby mi vybral náhodnou písničku. Vybral mi Hozier - From Eden ( máte ji v médiích •_• ). Když už jsem projela snad celej Facebook a Instagram někdo zaklepe na dveře.
,,Čau Mayo!"
,,Felixi!"
Vyjeknu, když vidím mého nejlepšího kamaráda ve dveřích. Obejmu ho a vidím, že za ním ještě někdo stojí.
,,Mayo, to je Marcel. Marceli to je Maya."
,,Ahoj."
,,Čus." řeknu.
Kouknu na Felixe tázavým pohledem, který se ptá proč vlastně přišel. Teda přišli.
,,No...jak bych ti to řekl..." poví po chvíli Felix.
,,Je tu." podívá se na mě smutným pohledem.
,,Kdo?" zeptá se Marcel.
Moje hlava se začíná točit, mlží se mi pohled a ztrácím kontrolu nad svým tělem. Poslední co stihnu říct před svým pádem na zem je pouhé :
,,Brian."

∆∆∆∆

Já vím slibovala jsem ten díl už dřív, ale moje hlava neměla žádnou inspiraci!! :'/ Tenhle díl je hrozně krátkej, ale příští díl už bude 1500+ slov tak se nebojte ! :D A hlavně teď skončila škola takže mám víc času :))) tak alohaaa :*