Kapitola 29.

233 30 0
                                    

Střihl jsem to dolů ke dveřím. Pořád jsem brečel i když nevim proč. Byl jsem spìš zmatenej, než smutnej. Až teď jsem si vlastně vzpomněl.. brýle. Vzal jsem si je z obýváku do ruky a vrátil se ke dveřím.

Koukl jsem na Chrise,kufry jsem odložil a došel jsem k němu. Chytl jsem ho,nohy mu obmotal kolem svého pasu a dal jsem mu pusu. "Táta stále vlastní dům u pobřeží. Nejvíc založený účet o kterém matka neví je v práci. Auto dostanu od pojišťovny. Nikam nepojedu,nemůžu tě opustit.. Rozumíš? Vím kolik problémů tím nastane,ale otec jistě podepsal smlouvy o mém vlastnictví.."

Koukl jsem na něj a objal jsem ho kolem krku. "A co tvoje máma, ta to stejně zjistí, ne?" Sice nechápu proč se Jonathan loučil s Lucasem, když se znaj z USA a Lucas odtamtud přiletěl, ale to je jedno.

"Nejsem její pravý syn ani Jonathan." Koukl jsem na Jonathana,který byl nejspíš hodně zaskočen. "Otec si udělal mě s jednou,která s ním byla i přes všechny zákazy. Tajně se scházeli po dobu několika let. Samozřejmě vznikl i můj bratr. Když se Jonathan narodil..hned na to umřela. Nepřežila porod. Naše matka,která si na to hrála otcovi odpustila kvůli penězům. Já svou pravou matku nikdy neviděl. Od mala mě vychovávala právě tato. Ale nikde není napsáno,že jsme její pravý synové. Už jsem to zjišťoval,když začla celá aféra s Jonathanem."

"Aha.." slezl jsem z něj. "To je mi líto." Utřel jsem si oči. Jo.. já říkal, že lítost nechci, jenže co jinýho mu na tohle mám říct? Otevřel jsem jim dveře a počkal, až se všichni vycouraj ven. Byla to docela doba. Jonathan navíc vypadal, jako kdyby právě viděl 3. světovou.

Došel jsem k autu a koukal na Jonathana. Nejspíš jsem to takhle na něj neměl vybalit,ale nic jinýho mi nezbývalo. Musíme vymyslet jak se dostat do USA,sbalit Jonathanovi věci a přestěhovat ho sem. Dle smsky,co Lucas četl jsem pochopil,že on se s babčou setkat nemůže. Je stejně zasedlá na něm jako tamta.

Odemkl jsem jim auto, vzal jim kufry a snažil se to poskládat do kufru auta. Tohle je jako tetris! No, nějak jsem to tam nasoukal a kufr zavřel. "Tak si sedněte ne?" Koukl na Lucase a Jonathana. Pořád tu stáli a přihlíželi.

"Já si ale nesednu" pošeptal jsem a koukl na Lucase. Ten se jen uchechtl. Zabručel jsem a pořádně ho rozcuchal. Sedl jsem si nějak do auta a připoutal jsem se.

Když už i Lucas se připoutal,koukl jsem se naposled na barák. Nějak mě to ani nemrzí,ale moje auto...to ano.

Sedl jsem si, nastartoval a koukl na Jimma. "Asi mě budeš muset navigovat." S menším úsměvem kývl. Za asi tak hodinu jsme dojeli na místo a to jsem se stále ztrácel. Bylo docela náročný to najít, protože tady jsem nikdy nebyl a ani pomalu nevim, že tohle místo existuje.

Vystoupil jsem a lekl se Johnyho,který ke mně přiběhl. "Proč končíte v práci? Je to dílo vašeho otce. Nemůžete opustit firmu a proč jste všechno prodal a teď jste tu? Napadlo mě,že přijedete sem." Řekl to na jeden nádech. "Matka tohle všechno zařídila. Původně jsem měl jet zpět do USA. Matce došli nejspíš peníze. Tak se rozhodla,že vše mi vezme. Z práce neodcházím a mám na tebe pár proseb." Trochu jsem odkráčel od auta a Johny přišel ke mně. Všechny žádosti jsem na něj vyklopil.

Vystoupil jsem, kufry jsem jim zas vyndal a prohlížel jsem si velkou vilu. Ti dva už se tam rozběhli, ale asi jim nedochází že bude zamčeno nebo něco takovýho..

Johny kývl,usmál se a dal mi klíče. "Škoda,že se Váš otec nedožil této krásné stavby." Přikývl jsem. "S matkou a babčou to tedy domluvíš,že?" "Ano,vytáhnu papíry od vašeho otce. Vše předem podepsal,když věděl o tom,jak se k Vám a Vašemu bratrovi ty dvě chovají." "Děkuju." Usmál jsem se. "Není třeba mi děkovat." Dodal Johny,nastoupil do svého auta a odjel.

Což mi připomíná.. já nemám stále svoje věci. No nic. Při první příležitosti jsem chytl Jimma a vláčel ho k tomu domu.

Ještě chvíli jsem koukal za Johnym a pak jsem se děsně leknul, když mě Chris čapnul a táhl k domu. Koukl jsem na ty dva,jak se snaží dostat dovnitř. Dal jsem Chrisovi klíče a pak jsem mu věnoval pusu na čelo.

Odemknul jsem a pustil ty dva haranty dovnitř. Ty hned opustili kufry a začali to tu prohlédávat. Já jsem se otočil na Jimma a koukl na něj. On teď to jediný, co mě zajímá. Vzal jsem 1 jeho kufr a rozhlídl jsem se. "Kam s tim?"

"Nemusíš se s tím tahat." Podíval jsem se na něj a dal mu pusu. Pochvíli jsem se od něj odtáhl a usmál se. "Kam? Tak to fakt nevím.. Vybavený to tu je,ale musíme si rychle vybrat pokoj,než nám to ti dva zaberou." Uchechtl jsem se a vešel. Rozhlídl jsem se.

"To je tvůj dům, já se tu ani nevyznám." Rozhlídl jsem se a očima našel schody. "Pokoje jsou nahoře?" Opravdu netušim, co kde je.

"A..asi" znejistil jsem a oddechl. Já tu jsem též dnes poprvé. Vyšel jsem schody těsně za ním a nakoukl do pokojů. Tamti 2 naštěstí prozkoumávali spodní část vily.

Kufr jsem nechal u schodů a začal jsem prohledávat místnosti. Každej pokoj vypadal úplně jinak a já měl pocit, že se tu ztratim. "Jimme?" Otočil jsem se a projel chodbu pohledem. Jimm za chvíli vyšel z nějakýho pokoje a přišel ke mně. "Co tohle?" Ukázal jsem na dveře za mnou.

Nakoukl jsem tam,kam ukazoval. Usmál jsem se a kývnul. Došel jsem pro kufry a donesl jsem je tam. Chytl jsem Chrise a dal mu pusu. Poté jsem ho pustil a došel jsem k posteli. Sedl jsem si a pak si lehnul. Byla vskutku pohodlná. Koukl jsem na Chrise a natáhl k němu ruce.

---

Už se skoro blíží konec :D ještě tak 6 dílů

KaviárKde žijí příběhy. Začni objevovat