PHOENIX and his stupid BUTTERFLIES

Dvakrát vedle aneb dva trapasy nestačí

Vystoupila jsem z auta a zabalila se do své bundy. I když by se mohlo zdát, že je ještě léto, tváře mi olizoval chladný odpolední vítr. Chvíli jsem jen stála na místě, bez berlí a pozorovala náš nový domov. Nebylo to nic extra. Menší rodinný domek s jední patrem a podkrovím byl postavený na menší zahradě se zeleninovými záhony.
Když táta odemkl dveře od domu, zamířila jsem do svého pokoje tím nejrychlejším tempem, jaké jsem byla schopná vyvinout. Jakmile jsem za sebou zavřela dveře, odhodila jsem každou berli na jinou stranu místnosti, až to zařinčelo a předvedla nepřekonatelný skok přímo do mých peřin s infantilními obrázky Púa a Prasátka, držícími se šťastně za ruce před velkým stromem posetým zeleným listím.
Skončila jsem opět s připlácnutým obličejem k Prasátku. Teď jsem si ale nepřipadala ani tolik jako pštros, ale spíše jako rozmáčknutý šváb kterému někdo s odporem šlápne na hlavu a utrhne mu nožičku. Otočila jsem se na záda a všimla si velkého pavouka visícího na pavučině přímo na mou hlavou. Chvíli jsem ho s obavami pozorovala, jako bych snad čekala kdy mi spadne na hlavu. Zrovna ve chvíli, kdy jsem se unášela představou o mouchách čekajících na smrt v pavučině, se pavouk začal snášet dolů ke mě.
Hbitě jsem vstala z postele a po jedné noze doskákala k berli ležící mezi krabicemi, které jsem ještě nestihla vybalit.
Napřáhla jsem ji před sebe jako kopí a skákavými pohyby se přibližovala k pavoukovi visícím asi na polovině cesty k mému drahému Púovi. Odhodlaně jsem se postavila před postel a strčila do pavouka jednou, dvakrát. Připadala jsem si jako pták na lovu... ,,Bože, teď ne Autumn."procedila jsem skrz zaťaté zuby.
Pavouk se začal nebezpečně klimbat ze strany na stranu a já musela rychle uskočit. Překvapeně jsem zavrávorala a začala zuřivě mávat berlí kolem sebe, když se ozvala rána a já skončila na svých krabicích. Ošklivě jsem se bouchla nejen do hlavy ale i moje už tak dost pochroumaná noha čelila další zátěžové zkoušce. Z mého hlasitého klení mě vyrušilo šimrání na levé ruce. Spatřila jsem onoho velikého pavouka, při jehož lovu jsem si zahrála na nějakou hodně zmutovanou opici a čekala kdy se ze mě stane Spiderwoman.
***
Ráno mě opět vzbudilo pípání budíku a můj telefon na přeplněném nočním stolku sebe taky nenechal dlouho čekat. Tentokrát jsem si ale užívala ranní písničku "Baby" od Justina Biebera. Pokud mě něco dokázalo zaručeně probudit, byl to právě zpěv Justina. Místo ranního tančení a zpívání jsem radši zamířila do koupelny. Když můj bratr už po desáté otráveně zaklepal na dveře naší společné koupelny, usoudila jsem, že ranního upravování bylo dost. Ve dveřích jsem Parkera s úsměvem pozdravila, ten však jenom protočil oči a něco zamumlal. Já však byla nabitá energií z toho úžasného ranního songu a sebevědomě jsem pokračovala do kuchyně, kde na mě nervózně čekal táta. Myslím, že si asi nastavil špatnou vstávací píseň. Zdál se mi totiž nevyspalý a celý roztěkaný.
Když jsme jeli v autě, pořád nervozně bubnová do volantu a roztržitě sebou vrtěl, což mě jenom utvrdilo v mé teorii o špatném výběru ranní písničky.
Moje energie a uvolněnost se ztratili přesně ve chvíli, kdy tátovo SUV zastavilo nedaleko Wirginhamské střední a já vystrašeně polkla. Začala jsem sebou vrtět podobně jako táta, který si zřejmě všiml mého náhlého rozčarování.
,,To bude v pořádku, Autie. Jsem si jistý, že si najdeš spoustu přátel."podívala jsem se na něj pohledem typu děláš si ze mě motýla a on se s falešným úsměvem podíval na mého bratra. ,,Viď, že si udělá spoustu přátel, Parku?"nadzvedl táta nekompromisně obočí. Parker jen zabručel něco, co se podezřele podobalo slovům " tak ta určitě" a věnoval se dál svému tabletu.
Nemohla jsem uvěřit tomu, že jsem z toho pitomýho auta nakonec vážně vystoupila. Pomalým a nejistým krokem, způsobeným mou nepříliš dobrou zkušeností chození o berlích, jsem zamířila směrem k peklu jménem střední, až jsem došla na školní dvorek. K mému obrovskému překvapení a radosti o mě skoro nikdo nezavadil pohledem. Byla jsem tak šťastná, že jsem málem udělala nadšený skok. Tím bych však všechno pokazila a navíc bych si možná zlomila i druhou nohu. Našla jsem si místo ve stínu jednoho z mnoha malých stromků, jež obklopovaly školu a čekala, až se otevřou dveře dovnitř a já se bez mapy a bez orientačního smyslu ztratím někde v zapeklitých chodbách školy a přijdu pozdě na hodinu. Povzdychla jsem si a radši se nenápadně rozhlédla kolem sebe. Wirginhamská střední byla rozhodně škola mnoha barev. A tím nemyslím pouze rasové odlišnosti nebo že by snad všichni chodili jako papoušci, ale i způsoby a chování studentů. Každý byl úplně jiný a svým způsobem originální. Všimla jsem si studentů s brýlemi a s knihami v ruce. Oproti nim několik děvčat v příšerné růžové barvě, pokukující po chlapcích s atletickými postavami.
Asi jsem nebyla tak úplně nenápadnost sama, protože se mým směrem nebezpečně přibližovaly dvě usměvavé dívky. Přemýšlela jsem, jak moc by bylo neslušné se rychle obrátit a někam zmizet nebo prostě se jen pokusit napodobit chameleona. Svoje chameleonské myšlenky jsem ignorovala, protože jsem momentálně měla daleko rozsáhlejší problém. Mezitím co jsem zvažovala co by na mém místě udělal medvěd grizzly, došly až ke mně.

,,Ahoj. Ty jsi tu nová, viď? Jsem Mia a tohle,"ukázala na dívku vedle sebe, pyšnící se velmi křiklavou růžovou barvou vlasů, ,,Je Claire."obě se na mě zářivě usmívaly a já stála a koukala na ně s otevřenou pusou. Chvíli mi trvalo než jsem pochopila, že mluví ke mně a že bych se asi taky měla představit. ,, Ehm...Jo,no...Já... Jsem Autumn."vymáčkla jsem ze sebe konečně jako kdybych snad ani neuměla pořádně mluvit. ,,Autumn? Neznám nikoho s takovým jménem, je to originální."řekla Maya nebo jakže se to jmenovala možná až příliš nadšeně.. Pokusila jsem se o úsměv a protože výsledek byl asi stejně strašný a nepřirozený jako kdyby se pokusil o úsměv Severus Snape z Harryho Pottera, tak jsem vyzkoušela svojí taktiku Chameleon a plácla první věc co mě napadla: ,,Dneska je docela hezky, co? Alespoň neprší jako včera."ale včera nepršelo, Autumn a teď rozhodně není hezky, řekla jsem si pro sebe když jsem pohlédla na oblohu zataženou šedými a černými mraky. Zoufale jsem si pomyslela, že o svoje nové přátele přijdu ještě dřív než si vůbec zapamatuji jejich jména. Jak se ale ukázalo, ani jedna mě nevnímala, protože si právě se zájmem prohlížely mojí sádru.

,,Páni, Aut, co se ti stalo?Totiž... můžu ti tak říkat?"znejistěla Claire. ,,Jasně,"chytla jsem se nového tématu jako opice liány, ,,Tu sádru mám teprve od včerejška. Vstala jsem a no...chytala zajíce."nervozně jsem se zasmála. ,, Řekla bych, že to vypadá spíš na chytání dinosaurů."zasmála se vlastnímu vtipu...Maya ne, Miley? Taky ne. Jak se sakra jmenuje? Vtom se otevřely dveře a já překvapeně zamířila i se dvěma dívkami dovnitř, do Nového pekla.

Vítám vás u další části mého šíleného příběhu. Tahle část je taková středně dlouhá. Chtěla bych upozornit, že netuším kdy vydám další díl. Doufám ale, že to stihnu do konce týdne. Moc ráda bych další část vydala v pátek, na své narozeniny, ale naši učitelé se zbláznili a my píšeme dvě nebo tři písemky každý den. Moje dnešní psaní vypadalo asi nějak takhle:učení poznávačky. Psaní příběhu. Učení dějepisu. Psaní příběhu. Učení poznávačky. Zopakování ájiny. Psaní příběhu.

Doufám, že se vám příběh zatím alespoň trošku líbí a budu ráda za každý vote či komentář.

Vaše Kaxie