Nikdy nepřestaň snít!

2.kapitola

Den předtím
Těším se, já vím, že má holku, ale nemohu si pomoc. Těším se až ho zas uvidím.
,,Annie vnímáš mě?" Koukala jsem z okna autobusu, ale todle mě okamžitě probralo.
,,Ano promiň, přemýšlím," doufám, že nic nepoznala, ,,potřebuješ něco?"

,,Já? To spíš ty potřebuješ pořádnou facku, prober se, už je to měsíc a ty na něj furt myslíš!" Ano má pravdu je to měsíc co tě odkopl. Zas ten hlas,opravdu ho nenávidím, vždy je proti mně a mému srdci, pokaždé. Ale má pravdu. Ne kašlu na to. Moje srdce tu pravdu zná.
,, Já na něj nemyslím. Přemýšlím o tom testu z matiky, potřebuju dobrou známku."
,,Prosimtě na to tě až moc dobře znám. Už se na to vykašli, slíbíš mi to?"
,,Ano slibuju." Kéž by to bylo takhle jednoduché. S těmito slovy jsem zas upadla do svých myšlenek a viděla jsem jen krajinu, která utíkala za oknem autobusu.

ve škole

Sednu si na lavičce a počkám na Jesssicu, jo to je dobrý nápad. Otoč se!! Řval ten odporný hlas v mé hlavě, věděla jsem co tam uvidím, ale i přesto jsem se otočila, stál tam a vedle něho Megan. Jen si povídali,ale pro mě to bylo jako kdyby mi zrovna někdo vrazil pořádnou facku. Jen jsem seděla a koukala.

,,Neřeš to zlato." Ta věta se prodrala mou zaneprázdněnou myslí a  donutila mě, změnit směr pohledu.
,,Ahoj Jess, ani nevíš jak ráda tě vidím." Jessica je moje nejlepší kamarádka, vždy přesně ví co má udělat a bylo tomu tak i teď, beze slov jen rozpřáhla ruce a já jí pomalu skočila do náručí.
,,Jessico, já už nemůžu, proč mi to dělá?!" Zas ty slzy v očích, ne dneska už brečet nebudeš! Asi jediná normální věc co ten hlas v mé hlavě řekl.
,, Je to idiot zlato, vždyť se na ně podívej vůbec se k sobě nehodí!" To mě rozesmálo.
,, Tvoje nejlepší kámoška trpí a ty tu řešíš jestli se k sobě hodí nebo ne??" To už jsme se smáli obě dvě a já do ní drcla ramenem. ,,Děkuju Jess, nevím co bych bez tebe dělala. Ale já jen nechápu to, že něco jiného píše a něco jiného dělá, píše jak mě nechce strašně ztratit a koukej co dělá ve škole, to není normální."
,,Nojo, hold neví co chce." odpověděla a já si všimla, že na ně furt kouká a jen nevěřícně kroutí hlavou. Musela jsem se nad tím pousmát, ale už jsem to nechtěla řešit, hodila jsem ještě jeden nevěřící a pohled, vzala jsem Jess kolem ramen a šla jsem s ní do třídy.